Byla to tehdy mladická hloupost, kdy jsem měla doma malinkou holčičku a nechala ji na hlídání mámě. Vyrazila jsem jako za starých časů s kamarády na večírek, kde jsem se opravdu vůbec nehlídala. Opila jsem se docela hodně. Problém byl, že jsem na večírek dorazila autem s tím, že ho tam nechám a druhý den si ho vyzvednu.
Z večírku jsem odjela autem
Byly asi čtyři hodiny ráno a já jsem nasedla do auta. Pamatuji si z toho pouze střípky, ale vím, že jsem vezla ještě dvě kamarádky. Cesta byla dlouhá a já se snažila jet co nejvíce opatrně, protože jsem si byla vědoma toho, že jsem něco vypila.
Přišla zatáčka a strašně velký náraz, po kterém jsem se probudila až po týdnu v nemocnici. Jako jediná jsem z auta vyvázla živá. Bohužel to neplatilo pro mé dvě kamarádky, což si v životě neodpustím.
Dlouhých pět let ve vězení
Svůj trest jsem v soudní síni přijala s velkou pokorou, protože jsem si byla vědoma svého pochybení. Horší to bylo ale s mojí roční dcerou, kde bylo jasné, že se skoro pět let neuvidíme.
Každý den a každou noc jsem na dceru ve vězení myslela, dostávala jsem od mamky, která se mi o ni starala, často fotografie a malůvky, díky kterým se ten dlouhý čas dal alespoň trochu vydržet.
Vztah s dcerou skončil na bodě mrazu
Během posledního roku trestu jsem přemýšlela, jaké bude naše domácí setkání s dcerou. Co všechno musíme dohnat a co budeme dělat, až budeme zase spolu.
Když jsem konečně dorazila domů, dcera si mě vůbec nevšímala a dokonce se mě bála. Utekla přede mnou za mojí mámou. Její reakce mě strašně ranila.
Náš vztah tak nyní budujeme znovu od samého začátku a velice pomalu. Nikdy už se ty roky nevrátí, ale doufám, že ji to budu moci alespoň trochu vynahradit.
zdroj: Redakce, Titulní obrázek: Pixabay.com/Shimaabedinzade
