Nebezpečný Pařížský syndrom: Čím tam často onemocní turisté a jaké národy jsou nejnáchylnější?

Pro některé turisty je realita ikonické Paříže daleko za Hollywoodem poháněných očekávání, což vede ke stejnojmennému syndromu s halucinacemi, záchvaty paniky a křečemi.

Japonci v šoku

„Pařížský syndrom“ je označení psychické poruchy. Nemoc se většinou týká japonských turistů, tvrdí zpravodajský server news.com.au. Ti, které tento syndrom postihne, mohou skončit v nemocnici. Nebo urychleně odjet domů. Způsobuje ho rozčarování z Paříže, které je daleko za hranicí očekávání. Každý rok posílá japonské velvyslanectví domů nejméně tucet turistů, aby se zotavili z extrémního kulturního šoku. A provozuje nepřetržitou telefonní linku, která má postiženým pomoci vypořádat se s nemocí.

Paříž jako z filmů je přelud

Ulice lemují nádherné říční kanály, sytě zelené parky, obrovské středověké katedrály a venkovní kavárničky přeplněné zamilovanými páry. Ve výlohách svítí barevné makronky všech příchutí, jako by křičely: „Sněz mě!“. Muži jezdí na kolech v na míru šitých oblecích a ženy voní Chanelem číslo 5. Chodí tak, že každý kouskem těla dávají na vědomí, jak jsou krásné a úžasné. 

Eiffelova věž bude navěky na špičce seznamu nejvíce kýčovitých míst, kde žádat o ruku – hlavně proto, že je výhled tak úchvatný. Všechny tyto věci jsou středobodem filmů. Ale jakmile váš vlak zastaví v Paříži, setkáte se s realitou. A ne každý turista ji ustojí.

Drsná realita, až se špatně udělá

Velkým sociálním problémem zůstává bezdomovectví. Během deseti let od roku 2001 stouplo podle francouzských statistik o 50 procent. Muži středního věku spí na studených lavičkách a na tvrdé podlaze železničních stanic, které páchnou močí. Na rozích velkých ulic postávají malé rodiny ve špinavém oblečení s nápisy na kartonových papírech a s prázdnými kelímky od kávy prosí o pár drobných.

Mix národů o žebrotě a nevlídná obsluha

Někteří patří mezi nezaměstnané, což je ve městě každý desátý dospělý. Někteří jsou závislí na drogách. Jiní mohou být uprchlíci nebo migranti vydávající se za uprchlíky.

Někteří číšníci a zaměstnanci hotelů mohou být nedůtkliví a úseční, zvláště pokud je nutíte mluvit anglicky. Vyhýbat se pohledu z očí do očí s cizincem je běžná praxe. Prakticky každý hollywoodský film, jehož děj se odehrává v Paříži, obsahuje scénu na balkoně s výhledem na Eiffelovu věž

‚Ve skutečnosti se musíte připravit na to, že zaplatíte stovky dolarů za staromódní pokoj, ze kterého – pokud budete mít štěstí – bude výhled na desítky stejných balkonů. Jistě, můžete přejít k Eiffelovce – jen si dávejte pozor na velké skupiny mužů kolem vchodu, co se vás budou snažit oklamat levnými náramky, nebo vlákat do podvodných pouličních her. A ano, pevně si držte všechny své věci, protože Paříž patří mezi světové metropole kapesních zlodějů.

Největší šok zažívají Japonci

Je tedy pařížský syndrom skutečný, nebo stejně bláznivý, jak zní jeho název? Deborah Swallowová, odbornice na mezikulturní komunikaci tvrdí, že kulturní šok vedoucí až k onemocnění je v Paříži rozhodně skutečný. Tento trend se jí podařilo vysledovat už u manželek japonských diplomatů v 70. letech minulého století.

„Tyto ženy tehdy nebyly obvykle příliš vzdělané. Přicházely do Paříže a znaly jen to, co viděly ve filmech,“ řekla. „V té době bývala Paříž jedním z nejdrsnějších měst na světě a ony zažívaly obrovský kulturní šok.“

A to do té míry, že výjimkou nebyly ani deprese a sebevraždy. Ale proč právě Paříž? A proč jsou nejvíce postiženi Japonci? Podle Swallowové je to tím, že Francie a Japonsko jsou od sebe natolik kulturně vzdáleny, že to dál ani nejde. A turisté tak přicházejí z jednoho extrému do druhého.

Zdroje: www.news.com.au, https://hnonline.sk. Náhledová fotografie: Thorsten technoman z Pexels: Eiffelova věž v Paříži