Exekuce pro nás a naše členy. Zapomenutý proces z roku 1952

Obecně se říká, že Židy pronásledovali pouze nacisté, fašisté. Ale když se podíváte trochu zpět, do třicátých let minulého století, najednou zjistíte, že Židy ve velkém měřítku pronásledovali také ruští komunisté. A to ne jakkoli, ale rovnou v mostrprocesech, v nichž poslali na smrt mnoho Židů, ale kupodivu zároveň i členů své komunistické bolševické strany, kterou sami založili. Nějak tento zvyk postupně vychladl a pak přišla druhá světová válka, kterou vyhrál Sovětský svaz, největší impérium na světě. A opět bylo nutné vypořádat se s těmi, kteří ve válce bojovali, ale pak měli připomínky k jednání komunistických vlád.

A v Československu tomu nebylo jinak. Jenže kde vzít nepřátele komunistické budoucnosti, když tito prominenti byli zároveň zakladateli nebo členy komunistické strany a působili ve významných stranických či státních funkcích. A tehdy někoho napadla spásná myšlenka, že když si nevíte rady, obraťte se o pomoc na Kreml.

A tam přišla nejen pomoc, ale i přímí mistři v přípravě velkých procesů. A asi první otázka zněla: Máte nějaké Židy ve stranických funkcích? Možná zpočátku této otázce dobře nerozuměli, možná ano, ale hrdě řekli, samozřejmě že máme! No dobře, tak máme na čem stavět!

A už to začalo. Rudolf Slánský, Bedřich Geminder, Ludvík Frejka, Josef Frank, Bedřich Reicin, Artur London, Eugen Lobl, Otto Šling, Andre Simon a další. Byli shromažďováni jeden po druhém a nic nestálo v cestě tomu, aby ruští poradci ukázali československým vyšetřovatelům, jak se to sakra dělá.

Základní obvinění bylo mimo. Protistátní spiklenecké centrum v čele s Rudolfem Slánským. Protože základní osnova byla určena, nebyl pak problém všechny obviněné či svědky tvrdým a krutým výslechem naučit nazpaměť, co mají před soudem vypovídat. Několik měsíců se to muselo falšovat, falšovat, aby se při samotném procesu něco nezvrtlo. Nejenže je to učili, ale ještě je zdrogovali, aby všechno šlo tip ťop. A tak se jeden po druhém zpovídali, jak kolaborovali s americkými imperialisty, jak nenáviděli Československo, jak ho chtěli hospodářsky a politicky zničit. Tvrdá pěst proletariátu však byla ve střehu a udeřila včas.

Proces začal před senátem Státního soudu v Praze ve dnech 20.-27. listopadu 1952. Jen si představte ten zázrak, za 7 dní dokonale zvládli, zorganizovali takový proces! Ale řekněte mi, kde proboha mohli něco takového udělat? A naši komunisté to dokázali. Na sto procent s podporou statečného pracujícího lidu, který je v té těžké práci den co den podporoval. Před soudce předstoupilo 14 obviněných, mezi nimi i Slovák Vladimír Clementis.

Ne proto, že byl buržoazní nacionalista jako Husák, Novomeský, ale proto, že obviňoval Rusy z podpisu smlouvy o neútočení mezi Německem a Sovětským svazem Ribbentropem a Molotovem. Tuto poznámku mu Rusové nikdy neodpustili, a tak se i on, ač nežid, ocitl v této společnosti. Předsedou soudu byl JUDr. Jaroslav Novák a hlavním hrdinou – prokurátorem JUDr. Josef Urválek, který ani po sametové revoluci nebyl za svou činnost v tomto monstrprocesu morálně odsouzen. Celý proces trval 7 dní a na jeho konci všichni obžalovaní nejenže nezvedli hlas odporu, ale dokonce téměř unisono řekli, že za velezradu a zlo, které československému (protože jiný tehdy nebyl) národu a Československu způsobili, si zaslouží ten nejtvrdší možný trest, který je pro ně jistě připraven a oni za něj poděkovali. A tak si pracující masy mohly oddechnout, že je bdělá strana za vydatné pomoci bratrského Sovětského svazu uchránila před zradou nejpodlejších lidí, že zbytečně neposílaly k soudu petice s požadavkem nejpřísnějších trestů pro krvelačné zrádce.

Tak si mohli oddechnout například i v Tisovci, rodné obci Viliama Clementise, kteří všichni požadovali jeho popravu… Tak statečný národ jsme tehdy byli!

Téměř šestisetstránkovou knihu o zmíněném procesu uzavírá téměř 50 stran hustě popsaných závěrečnou obžalobou JUDr. Josefa Urválka.

A samotný závěr: Jedenáct z nich bylo odsouzeno k trestu smrti. London, Hajdu a Lobl k doživotnímu vězení. Samozřejmě s propadnutím veškerého majetku a ztrátou občanských práv. Takto odsouzené bylo také později snazší popravit, protože to nebyli lidé, ale jen jakási vlezlá pakáž A po přestávce, kterou měli obžalovaní možnost využít k odvolání, ani jeden z nich návrh na odvolání nepodal.

A tak skončil jeden „krásný“ proces na záchranu komunistického systému v Československu.

A tak skončilo to, že si dnes na podobné zločiny komunismu nikdo nevzpomene, a když, tak hned špatně. Kdysi zbytečně, i na Slovensku se cíleně vymazávají vzpomínky.

zdroj: Jstor.org, iwm.org.uk, Autor: Stanislav Bebjak, Redakce, Titulní obrázek: Pixabay.com/Herrte