Nevyřčený příběh: Jak hordy komunistů znásilnily 2 miliony žen

Je zřídka zmiňovaným faktem, že když Hitler zahájil 2. světovou válku v září 1939 invazí do Polska, měl ve skutečnosti významnou vojenskou pomoc od drahého vojenského spojence. Ne, RSS to nebylo. Zatímco Německo napadlo Polsko ze západu, byl tu někdo, kdo napadl Polsko z východu. Všechno se to dělo podle dohody, kterou podepsali s Hitlerem, aby rozdělili Evropu na dvě části, z nichž jedné měli vládnout oni a druhé nacisté.

Kdo byli tito nepřátelé lidstva, kteří se spojili s nacisty?

Byli to komunisté. Sovětský svaz. Pod vedením drahého soudruha Stalina, jehož zdobený portrét je hrdě umístěn v každé kanceláři CPI.

A ano, komunisté aktivně kolaborovali s nacisty při jejich masakrech. V Katyňském lese na hranicích Ruska a Běloruska najdete masové hroby 22000 nevinných polských občanů popravených komunisty. A ano, komunistická tajná policie (nazývaná NKVD) pravidelně koordinovala se svými nacistickými bratry zabíjení Židů.

Je zřejmé, že Hitler nebyl milý člověk, nebyl to někdo, na koho by se dalo spolehnout, že dodrží své závazky. A tak se stalo, že v létě 1940, poté, co nacisticko-komunistická vojenská aliance dobyla evropský kontinent, se Hitler rozhodl zradit své komunistické přátele a zaútočil na Rusko.

Za tuto zradu se komunisté přirozeně chtěli pomstít. A teď poslouchejte, jak se komunisté rozhodli pomstít. V roce 1944 bylo nacistické Německo sevřeno mezi americkými jednotkami na Západě a komunistickými jednotkami na Východě. Počátkem roku 1945 se komunisté hrnuli přes východní Evropu až do Německa.

Nadešel čas komunistické pomsty. Nikdy neuhodnete, co tyto ušlechtilé, svobodu projevu a feministky milující komunistické osvoboditelky udělají příště.

Z článku v deníku Guardian:

„Vojáci Rudé armády nevěří v ‚individuální styky‘ s německými ženami,“ zapsal si do deníku dramatik Zachar Agranenko, když sloužil jako důstojník námořní pěchoty ve Východním Prusku. „Devět, deset, dvanáct mužů najednou – znásilňují je kolektivně.“

Slyšeli jste to? Devět, deset, dvanáct komunistů najednou hromadně znásilnilo ženu.

A ne, nebyly to jen německé ženy, které byly znásilněny. Polky, Bělorusky, Ukrajinky a dokonce i Rusky byly hromadně znásilňovány na územích, která komunisté „osvobozovali“ od nacistické nadvlády. Přečtěte si toto:

Romanopisec Vasilij Grossman, válečný zpravodaj spojený s invazní Rudou armádou, brzy zjistil, že oběti znásilnění nejsou jen Němci. Trpěly i polské ženy. Stejně tak mladé ruské, běloruské a ukrajinské ženy, které wehrmacht poslal zpět do Německa na otrocké práce. „Osvobozené sovětské dívky si dost často stěžují, že je naši vojáci znásilňují,“ poznamenal. „Jedna dívka mi se slzami v očích řekla: ‚Byl to starý muž, starší než můj otec.'“

Když však po lednu/únoru 1945 začala počáteční touha po „pomstě“ mezi komunisty ustupovat, jejich chování se ve srovnání s dřívějškem stalo o něco „humánnějším“. Jak humánní? Pojďme to zjistit:

„Objevil se vzorec, kdy vojáci blýskali pochodněmi do tváří žen, které se choulily v bunkrech, aby si vybraly své oběti. Tento proces selekce, na rozdíl od nevybíravého násilí, které jsme ukázali dříve, naznačuje definitivní změnu.“

Ach! Komunističtí vojáci si ve skutečnosti dávali na čas s výběrem obětí znásilnění, na rozdíl od dřívějška, kdy prostě znásilňovali všechny bez rozdílu. Doufám, že těmto reformovaným andělům lidstva se dostane toho, co jim historie náleží.

Poslechněte si, jak byly německé ženy nuceny žít své životy:

„Ženy se brzy naučily mizet během večerních „loveckých hodin“. Malé dcery byly celé dny ukryty ve skladištích. Matky vycházely na ulici pro vodu až časně ráno, když sovětští vojáci dospívali alkoholem z předešlé noci. Někdy největší nebezpečí hrozilo v případě, že jedna matka prozradila úkryt jiných dívek v zoufalé snaze zachránit svou vlastní dceru. Starší Berlíňané si stále pamatují křik každou noc. Nedalo se je neslyšet, protože všechna okna byla vymlácená.“

Kolik žen bylo tedy znásilněno?

„Odhady počtu obětí znásilnění ze dvou hlavních nemocnic ve městě se pohybovaly od 95 000 do 130 000. Jeden lékař vydedukoval, že z přibližně 100 000 znásilněných žen ve městě jich asi 10 000 zemřelo, většinou sebevraždou. Předpokládá se, že úmrtnost byla mnohem vyšší mezi 1,4 miliony odhadovaných obětí ve Východním Prusku, Pomořansku a Slezsku. Celkem se předpokládá, že nejméně dva miliony německých žen byly znásilněny a podstatná menšina, ne-li většina, zřejmě utrpěla několikanásobné znásilnění.“

Dva miliony. Uvědomte si, že to je jen počet obětí znásilnění. Je možné, že většina těchto obětí znásilnění byla znásilněna vícekrát, takže skutečný počet znásilnění by byl mnohem vyšší.

A dnes nás komunisté učí o právech žen! Představit si! A se vší pravděpodobností jste tento příběh nikdy předtím neslyšeli.

Každý ví, že dějiny píší vítězové. A že komunisté prohráli bitvu s modernitou (a lidstvem) už před desítkami let. Podle tohoto měřítka by si člověk myslel, že komunisté nebudou mít co dělat, až se budou psát dějiny. Nesmíme však zapomínat, že daleko od trosek Berlínské zdi, daleko od převrácených Leninových soch po celé délce a šířce padlého komunistického impéria, akademické sály vyprodukovaly velmi odlišný druh vítězů.

Tento vítěz chodí s látkovou džholou místo zbraně, je snadné ho ignorovat, protože na individuální úrovni nepůsobí nijak hrozivě. Ale jako každý domácí škůdce je ve skutečnosti neřízeným vítězem ve hře evoluce. A protože jsou to právě tito akademičtí vítězové, kteří píší dějiny, skončíme tak, že konzumujeme infikovanou verzi minulosti. Skutečná historie není to, co jste slyšeli, skutečná historie je to, co vám záměrně zapomněli říct.

Autor: Abhishek Banerjee, zdroj: opindia.com, Titulní obrázek: Pixabay.com/TheDigitalArtist