Pravdivý příběh: Nevím, jak dál, manželka mi dělá ze života peklo

Jako pětadvacetiletý jsem vstupoval do manželství s nadějí, že najdu lásku a oporu. Po letech šikany ve škole to nebylo snadné, moje sebevědomí bylo na dně. Brzy jsem však zjistil, že ani dospělý život není imunní vůči krutosti. Moje žena, které jsem dal celé své srdce, začala zneužívat mé laskavosti.

Začalo to po mém prvním těhotenství. Chtěla, abych v domácnosti dělal všechno já. Chápal jsem to, vždyť byla po porodu unavená. Pral jsem, uklízel, vařil, hrál si s dítětem, masíroval manželku po porodu. Ale uplynulo pár měsíců, ba co víc, uplynuly čtyři roky a nic se nezměnilo. Ani když přišlo druhé dítě. Zřejmě byla stále unavená.

Ani potom se to nezměnilo. Ať jsem dělal, co jsem dělal, nikdy jsem nebyl dost dobrý, už jsem ji v ničem neuspokojil. A když naše děti vyrostly, začaly se chovat stejně. Zrcadlily matčinu kritiku a ponižování. „Jsi špatný otec, za nic nestojíš,“ zaznělo po čase z jejich úst. Dnes se sám sebe ptám, jak mohu být otcem, když mě mé vlastní děti vidí jen jako slabého a špatného člověka?

Jsem slabý člověk. Dřív jsem trávil čtrnáct hodin denně v práci, jen abych nebyl doma. Později jsem si našel práci jako řidič kamionu. Po třech týdnech jsem se na týden vrátil domů. Čekal na mě lístek se seznamem, co všechno je třeba udělat. Týden doma jsem vařil, vozil rodinu na nákupy a nejednou jsem už dostal válečkem na těsto po páteři, protože si manželka nejspíš potřebovala vybít zlost.

zdroj: plnielanu, Titulní obrázek: Pixabay.com/StockSnap