Zejména v 50. letech minulého století se českoslovenští komunisté systematicky snažili zlikvidovat nejen prvorepublikové vánoční zvyky, ale i všemožně potlačit duchovní aspekt těchto svátků.
Místo po staletí zakořeněných tradic se pokusili společnosti vnutit ateistické sovětské vzory, což se naštěstí nepodařilo, píše Aleš Horák ve svém pojednání o pojetí Vánoc v komunistickém Československu v článku s názvem Vánoce v padesátých letech popíraly Ježíška i Mikuláše na portálu Bydlet.cz. Obsáhle zde vybral z několika tematických publikací nejcharakterističtější kroky, které měly vést nejen k zapomenutí Ježíška a zpopularizování sovětského Dědy Mráze. Dnes už víme, že se to naštěstí nepodařilo…
Sbírek netřeba, chudých nemáme
Vytlačen byl v oné době i charitativní rozměr Vánoc – a to z jednoho prostého důvodu. V lidově demokratickém státě dělníků a rolníků byli přece všichni občané „šťastní a veselí“ a nepotřebovali žádné sbírky, vždyť dle oficiální doktríny bylo i o ty největší chudáky díky štědrému sociálnímu systému výborně postaráno.
Náboženské pojetí a cítění Vánoc bylo stíháno
Podle Horáka byl první komunistický útok proti tradičnímu pojetí Vánoc podniknut vůči jejich náboženské dimenzi. Bedlivě bylo sledováno, kdo se zúčastňuje bohoslužeb, z veřejných knihoven byly vyřazovány knihy hlásající křesťanské myšlenky a rušila se výuka náboženství. V atmosféře likvidace náboženských symbolů byly samozřejmě rušeny i církevní svátky.
Ježíšek musel zmizet. Odevšad
V rámci všeobecného zmaterializování veřejného života musel zmizet i hlavní symbol Vánoc – Jezulátko v jesličkách. Ideologové nového režimu však šli ještě dále. Spojitost Vánoc s narozením Ježíše Krista měla být nadobro vymazána. Koledy, které to připomínaly, se nesměly veřejně zpívat. Pokud byly v padesátých letech některé koledy povoleny, tak jen tzv. lidové, kde se nevyskytovala žádná náboženská symbolika. Na seznamech závadných dětských knih, které byly vyřazeny z veřejných knihoven, se objevil i Školák Kája Mařík, neboť to byl sice chudý, ale zcela neuvědomělý chlapeček – vždyť se modlil, těšil se na Ježíška a v kostele na půlnoční zpíval Narodil se Kristus Pán.
V koledách nežebrat, ale oslavovat…pětiletku
Změn musely doznat i písně s tematikou Vánoc. Vládnoucímu režimu na nich vadila nejen náboženská dimenze, ale především „žebravý charakter“, který ve „státě dělníků a rolníků“ nebyl na místě. V nových vánočních písních oblíbené postavy pastýřů, tří králů či andělů nahradili horníci, pohraničníci, sovětský děda Mráz nebo dokonce – pětiletka. Nabízí se otázka, zda lze o těchto písních vůbec mluvit jako o „koledách“, když se v nich původní smysl vánočních koled a priori potlačuje. Příkladem „komunistické koledy“ může být báseň otištěná v Mateřídoušce na sklonku roku 1950, která se sice jmenovala Koleda, obsahově však byla v pravém slova smyslu v „antikoledou“. Její vypravěč totiž ničeho nežádal, ale naopak se chlubil, co díky Klementu Gottwaldovi a lidově demokratickému zřízení všechno má, představuje absurditu tehdejší antivánoční atmosféry autor pojednání Aleš Horák.
Zdroj: Aleš Horák: Vánoce v padesátých letech popíraly Ježíška i Mikuláše, bydlet.cz. Náhledová fotografie: Olga-lisenkova / Wikimedia Commons: Sovětský Děda Mráz
