V nové studii zveřejněné v prestižním vědeckém časopise Science poskytli američtí vědci první jasný důkaz, že k erupcím na planetě dochází i dnes.
Přinejmenším k jedné z nich došlo před 30 lety, kdy se Venuše dostala pod drobnohled sondy Magellan Národní agentury pro letectví a vesmír (NASA).
O Venuši se často říká, že je dvojčetem Země. Je téměř stejně velká a hmotná, ale na rozdíl od naší planety na ní panují extrémně drsné podmínky.
Kvůli husté atmosféře se silným skleníkovým efektem je Venuše pekelným světem s průměrnou povrchovou teplotou 464 stupňů Celsia.
Naprostá většina sopečné činnosti na Zemi je způsobena pohybem tektonických desek. Současná Venuše však deskovou tektonikou neoplývá. Odborníci proto předpokládají, že planeta ve svých útrobách ukrývá množství radioaktivních prvků srovnatelné se Zemí. Jejich rozpad by měl uvolňovat teplo, které pohání sopečnou činnost.
Na druhou stranu není pochyb o přítomnosti četných mohutných sopek na Venuši. Přímé důkazy o tom, že na planetě dochází k erupcím, však dosud chyběly.
Nyní je objevila dvojice amerických vědců, kteří identifikovali sopečnou činnost zachycenou na archivních snímcích z vesmírné družice Magellan.
V letech 1990-1992 zkoumala sonda NASA Magellan Venuši a pořídila řadu radarových snímků jejího povrchu. Od té doby NASA nevyslala k Venuši žádnou další sondu, ale to se změní s misemi Veritas a Davinci, které by se měly uskutečnit v příštím desetiletí.
Očekává se, že orbitální sonda Veritas prozkoumá nejen povrch, ale i podpovrch planety. Hlavním úkolem mise bude odhalit důvody, proč se planeta tak podobná Zemi vydala zcela jinou cestou.
Objev aktivní sopky prezentovaný v nové studii amerických vědců tak přichází v pravý čas a nepochybně zvýší motivaci a úsilí NASA k uskutečnění mise. Ještě nedávno byl její start kvůli problémům s financováním o několik let odložen a v současnosti se očekává, že se uskuteční „nejdříve v roce 2031“.
„Rozhodnutí NASA vybrat misi Veritas mě inspirovalo k pátrání po nedávné sopečné činnosti v datech z Magellanu,“ říká první autor studie a vědecký pracovník Geofyzikálního institutu Aljašské univerzity ve Fairbanksu Robert Herrick.
„Nečekal jsem, že uspěji, ale po asi 200 hodinách ručního porovnávání snímků z různých obletů Magellanu jsem uviděl dva snímky stejné oblasti pořízené s odstupem osmi měsíců, na kterých byly patrné geologické změny způsobené erupcí,“ vysvětluje Herrick.
Tento vědec a další autor článku Scott Hensley podrobně prostudovali všechny vulkanické oblasti Venuše, které byly opakovaně snímkovány družicí Magellan. Nakonec narazili na kruhovou sopku o rozloze více než dva kilometry čtvereční, která během osmi měsíců mezi jednotlivými snímky zřetelně změnila tvar a rozšířila se téměř dvakrát.
zdroj: Science.org, Titulní obrázek: Pixabay.com/BrunoAlbino
