Po druhé světové válce se začaly Vánoce vyvíjet úplně jiným směrem. Komunisté se v 50. letech snažili zlikvidovat prvorepublikové zvyky i duchovní aspekt vánočních svátků.
V 2. polovině 50. let se začala zlepšovat zásobovací situace a právě v tomto období začaly Vánoce nabírat konzumnějšího charakteru. V této době se rovněž hlavním jídlem štědrovečerního stolu stal bramborový salát s kaprem. Dříve se kapr dělal „na černo“ s knedlíkem a až později se objevil bramborový salát. Ten ještě do druhé světové války měl postní charakter, píše ve své bakalářské práci s názvem Pohled na současné Vánoce očima dvou generací její autorka Marie Souminová (Univerzita Karlova v Praze, Fakulta humanitních studií).
V 60. letech se však v salátu začala objevovat šunka nebo salám a dokonce i kapr začal být nahrazován řízkem. Tak vánoční svátky získaly definitivně konzumní charakter.
V 70. letech se lidé ještě více stáhli do soukromí. O Vánocích se často hrály stolní hry, které děti dostaly pod stromeček, občas se v některých rodinách lilo olovo, pouštěly lodičky nebo se rozkrajovalo jablko; jiné zvyky se objevovaly jen zřídka, a pokud je někdo dodržoval, byly to vícegenerační rodiny. S masovým rozšířením televize už však ani tyto obyčeje nebyly potřeba, popisuje Marie Souminová.
Po večeři a rozbalení dárků začalo být zvykem sledovat pohádky. Ty se staly oblíbenými nejen u dětí, ale i dospělých, protože během roku se zajímavých pořadů moc nedávalo a navíc existovala jen jedna stanice. Vánoce se postupně změnily na vyprázdněné a stereotypní svátky.
Po sametové revoluci nastal obrovský zlom, najednou nebylo nic zakázáno, všechno bylo dovoleno a nikdo nikomu nic nevnucoval. Na druhou stranu se vánoční svátky staly opulentnějšími, dražšími a konzumnějšími. Jedni takovému trávení Vánoc podléhají, druzí se brání a snaží se vrátit k podstatě tohoto významného svátku, uzavírá kapitolu Vánoce ve 20. století autorka Marie Souminová.
Vánoční literatura
Nyní se podívejte na příklad, jak se komunisti pokusili přesvědčit děti, že Ježíšek opravdu není, psalo se ve studentském časopise Student Revue v roce 2019. Tato ukázka je z knihy Ondřeje Sekory, autora legendárního Ferdy Mravence, Štědrý večer. Kniha je o tom, jak se Michálkovic děti, které vědí, že dárky se na Vánoce kupují, snaží přesvědčit Bíbinku o tom, že Ježíšek není. Ona tomu ale nevěří, napíše dopis Ježíškovi, ale pod stromečkem nejsou žádné dárky, o které Ježíška žádala (je o to víc smutné, že následující slova říkají její rodiče): Hloupá husa je to! Bíbince se to opravdu nepovedlo. Ona si myslila, že to na Štědrý večer všechno spadne z nebe. Tak napsala o dárky Ježíškovi…
Dále dávají autoři studentského časopisu k dobru ukázku koledy, která nám nahradila naše klasické, s velice komunistickým textem:
Za to, že tolik dárků mám,
že teplo je v naší škole,
já vím, že nejvíc děkuji vám,
stateční horníci v dolech.
(…)
Dnes to není o nic romantičtější…
Dnes už jsme v zajetí moderní doby a televize, a proto můžeme kolem sebe slyšet popěvky jako třeba:
Hajdom, hajdom .com,
hajdom, hajdom .com!
Nebo reklamy jako:
Jablíčka, hruštičky, se skořicí jsou,
v nové zimní edici pořad přinesou!
Zdroje: Marie Souminová: Pohled na současné Vánoce očima dvou generací, pekargmb.cz. Náhledová fotografie: LoMit / Wikimedia Commons
