Poslední okamžiky Mohammeda a jeho otce, kteří se schovávali za betonovým válcem, byly vysílány v televizi po celém světě a staly se symbolickým obrazem druhé intifády.
Bylo to v sobotu 30. září 2000 u křižovatky Netzarim v Gaze. Oblastí procházela střelba mezi izraelskými vojáky a palestinskými ozbrojenými složkami. Právě tam se nacházel palestinský kameraman Talal Abu Rahma, který pracoval na volné noze pro francouzskou televizi France 2.
Na záběrech je vidět Jamal al-Durrah se svým synem Mohammedem. Oba se krčí za betonovým válcem. Otec se snaží chlapce chránit vlastním tělem, zatímco kolem nich probíhá intenzivní střelba.
Krátký televizní záznam zachytil okamžik, kdy Mohammed utrpěl smrtelné zranění. Jeho otec byl rovněž několikrát zasažen a později byl převezen do nemocnice. Kameraman později uvedl, že scénu natáčel několik minut a že chlapec po zásahu zemřel.
France 2 odvysílala sestříhanou část záznamu ještě tentýž den. Reportáž připravil její jeruzalémský zpravodaj Charles Enderlin, který na základě informací kameramana uvedl, že otec a syn byli zasaženi palbou z izraelských pozic. Záběry následně převzala další média a během velmi krátké doby se rozšířily po celém světě.
Síla záběrů nespočívala v jejich délce, ale v jejich jednoduchosti. Nebyl na nich politik, voják ani vojenský velitel. Byl na nich obyčejný otec, který se snažil ochránit svého malého syna.
Právě proto se obraz Mohammeda a jeho otce stal jedním ze symbolů druhé intifády. Fotografie a televizní záběry byly následně používány v médiích, na plakátech i během demonstrací a Mohammedovo jméno se stalo známým v mnoha zemích Blízkého východu i mimo něj.
Pro mnoho Palestinců představoval Mohammed obraz dítěte, které zemřelo během konfliktu. Současně se však samotné okolnosti jeho smrti staly předmětem dlouholetého sporu.
Izraelská armáda zpočátku připustila možnost, že Mohammed mohl být zasažen izraelskou palbou, později však tuto verzi změnila. Izraelské vyšetřování z roku 2000 dospělo k závěru, že není možné jednoznačně vyloučit izraelskou palbu, ale zároveň označilo za možné, že chlapce zasáhly střely z palestinské strany. Palestinská strana naopak dospěla k závěru, že střelba přišla z izraelského stanoviště.
Později se objevila také tvrzení, že televizní záběry mohly být zinscenované. France 2 a kameraman Talal Abu Rahma tato obvinění odmítali. Spor se dostal až k francouzským soudům. V roce 2013 francouzský odvolací soud rozhodl ve prospěch France 2 a Abu Rahmy v případu pomluvy proti francouzskému mediálnímu komentátorovi Philippu Karsentymu, který tvrdil, že reportáž byla zinscenována.
Mohammed al-Durrah zemřel v době, kdy se televizní zpravodajství dostávalo do domácností po celém světě téměř v reálném čase. Jeho smrt proto nezůstala pouze lokální událostí.
Jeden krátký záznam dokázal během několika hodin přenést atmosféru konfliktu z jedné ulice v Gaze do televizních obrazovek milionů lidí.
A právě v tom spočívá možná největší význam tohoto příběhu. Obraz dítěte ukrytého za betonovým válcem se stal silnějším než mnoho hodin politických projevů.
Po 26 letech je Mohammed al-Durrah stále připomínán jako jedna z ikonických postav druhé intifády. Zároveň však jeho případ připomíná, jak obtížné může být po letech přesně rekonstruovat událost zachycenou jedinou kamerou – zvláště když se z ní během několika hodin stane symbol celého konfliktu.
Jeho příběh tak zůstává nejen tragickou vzpomínkou na dvanáctiletého chlapce, ale také připomínkou obrovské síly televizního obrazu – a toho, jak dlouhý život může mít jediný okamžik zachycený na kameru.
Zdroj: Aljazeera, Titulní obrázek: Pixabay.com / geralt
