„Rozsáhlé změny, které prodělala naše společnost v posledních desetiletích přechodem z kapitalistického řádu v řád socialistický, odrážejí se současně i v rodině, psala v roce 1964 MUDr. Jiřina Knoblochová ve své knize Láska, manželství a ty.
Základem pro knihu jí byla mnoholetá klinická praxe a výzkum lidských vztahů v lásce a manželství, jak se jimi zabývala na psychiatrickém oddělení fakultní polikliniky v Praze a v manželské ambulanci, která byla její součástí.
Představme si tehdejší „přerod“ rodinné struktury pomocí úryvku z knihy české psychiatričky, doktorky Knoblochové (1918-2015), která nakonec v roce 1970 emigrovala se dvěma dcerami za manželem do USA a poté žila v kanadském Vancouveru a působila jako emeritní profesorka na kanadské University of British Columbia.
„Změny, které se týkají osobního života lidí, nejsou však tak nápadné jako ty, které vidíme ve struktuře hospodářského a politického života. Mnozí lidé, kteří si zvykli pokládat například zestátnění průmyslu nebo združstevnění vesnice za samozřejmost a kteří čtou pravidelně zprávy o meziplanetárních letech, často si ani neuvědomují, že by se mohlo nebo mělo také něco změnit v lidských vztazích, v manželství a rodině. Názory lidí na poslání manželství, na vzájemný vztah manželů, na formy manželského života se opožďují za vývojem hospodářským a politickým. (…)“
Změny ve funkci rodiny
Podle doktorky Knoblochové lze „všeobecně říci, že rodina za feudálního a kapitalistického řádu zahrnovala v sobě více funkcí než rodina nynější. Bývala často například výrobní jednotkou. V rodině řemeslníka či živnostníka manželka a děti často společně pracovaly v jedné dílně a tato práce poskytovala obživu celé rodině. Řemeslná znalost a dovednost se přenášela z otce na syna, rodina plnila funkci výukovou a kvalifikační. Stejně tak v rodině rolníka. Mít hodně dětí bylo důležitým hospodářským požadavkem a rodinu držely pohromadě silnější hospodářské vazby než nyní, nehledě k poutům daným církevními sňatky a předpisy. (…)“
Příbuzenské vztahy mezi generacemi
Pohledem z roku 1964 „bývala (dřívější) rodina početnější jednak proto, že bylo průměrně více dětí, jednak proto, že v rodině žilo pohromadě často více generací: rodiče, ženatí synové a dcery, neprovdané dcery. Žít spolu s rodiči manžela bylo na selské usedlosti pro mladou manželku běžné. Mnohé rozpory dvou generací, které se výrazně projevují v nynější době, zakrýval tehdejší systém poslušnosti. Bylo zvykem, že dospělí synové a dcery se podrobovali rozhodnutí rodičů a od mladé snachy se očekávalo, že bude ve všem poslouchat tchyni a přizpůsobí se všem zvyklostem rodiny, do které se přivdala.
Přiznáváme, ale my máme něco lepšího…
Dorůstající dítě v početné patriarchální rodině prožívalo vztah ke svým rodičům, ale zároveň vztahy k většímu počtu sourozenců, k dědovi a babičce, k strýcům, tetám, bratrancům, sestřenicím. I když si nechceme poměry v patriarchální rodině představovat nějak idylicky, jak je k tomu sklon u západních psychologů a sociologů, je třeba si připomenout, že patriarchální rodina uspokojovala některé citové potřeby člověka, které nemůže uspokojovat malá rodina nynější,“ přiznává doktorka Knoblochová a dodává: „Například jeho touhu po družnosti, přátelství, pocit, že někam patří, že náleží do většího celku, že je účasten na společném díle rodiny. Tyto potřeby jsou v dnešní době uspokojovány jinak, na vyšší úrovni, například přátelskými vztahy k pracovnímu kolektivu, účastí na budování společensky prospěšného díla v zaměstnání a ve veřejné činnosti. (…)“
Zdroj: MUDr. Jiřina Knoblochová: Láska, manželství a ty. Náhledová fotografie: Brett Jordan z Unsplash
