Před sto lety žily v Německu miliony multimiliardářů, kteří doslova nevěděli, co s penězi. Začátek roku 1923 se totiž nesl ve znamení hyperinflace.
Absurdní situace se začala rozvíjet někdy uprostřed první světové války. Německá vláda tehdy rozhodla, že k financování armády nebude používat peníze daňových poplatníků, ale raději si je půjčí ze zahraničí. Němci si byli jisti, že dluh splatí, když vyhrají válku, zaberou průmyslově rozvinuté území a donutí nepřátele platit reparace.
Tiskli a tiskli
Jak asi víte, plán jim nevyšel. Prohráli válku a obrovské dluhy neměli jak splácet. Versaillská mírová dohoda navíc na Němce uvalila platbu válečných reparací ve výši 132 miliard marek. Německo (přesněji Výmarská republika) zareagovalo podobně jako několik států před ním a mnoho států po něm: začalo tisknout peníze. Ve velkém, popsal web pbs.org.
BÝT PŘIPRAVEN! …! Zdroj: twitter.com
Za marky se kupovaly cizí měny, které sloužily k platbě reparací. Množství marek v oběhu začalo růst, jejich kupní cena však klesala. Inflace se nejprve jen pomalu plížila. Předválečný kurz 4,2 marky za dolar stoupl na 48 marek za dolar v den podepsání Versaillské mírové smlouvy 28. června 1919.
Ještě v první polovině roku 1922 se dalo za dolar získat 320 marek. Koncem roku to už bylo 7400 marek. V říjnu 1923 se kurz zastavil na úrovni ohromujících 4,2 bilionu marek za papírový dolar!
Vyjádření měsíční míry inflace: Německo po první světové válce (rok 1923 – 32 400 %) – wikipedia.org
Již začátkem roku 1923 však byla hyperinflace v plném proudu. Hodnota měny klesala každou minutou. Restaurace přestaly tisknout jídelní lístky, protože cena jídla neustále rostla. Za šálek kávy jste zaplatili pět tisíc marek, když jste si po jejím dopití objednali další, stála devět tisíc.
Lékaři si nechali platit v klobásách
Matka poslala chlapce po dva bochníky chleba. Ten se cestou do obchodu zastavil na ulici, aby si zahrál fotbal. Zdržení způsobilo, že už si mohl dovolit koupit jen jeden bochník. Muž z vesnice nedaleko Berlína si šel koupit boty. Když do města dorazil, za znehodnocené peníze si mohl koupit akorát šálek kávy a lístek na autobus domů.
Zaměstnanci si kvůli výplatě nosili do práce tašky a batohy. Z práce utíkali do nejbližšího obchodu a měnili peníze za zboží, dokud měli alespoň nějakou hodnotu.
Lidé se podobně jako v jiných případech, kdy země postihla hyperinflace, přešli k výměnnému obchodu. Lékaři se nechávali vyplácet v klobásách, vejcích či uhlí, boty se měnily za košile, kuchyňské nádobí za kávu.
Kradlo se cokoliv
Je zvláštní, že Německo netrpělo nedostatkem zboží, ačkoli neexistovala stabilní měna, za kterou by se dalo koupit. Hodnotu si však držely cenné věci jako diamanty, zlato, starožitnosti či umělecká díla. Avšak cokoli, co se dalo vyměnit, bylo cenné. Rozšířily se tak drobné krádeže, lidé kradli prakticky cokoli od mýdel až po benzín.
Nová měna, nový režim
Když už se situace zdála být neudržitelná, vláda se rozhodla pro radikální krok. Marku nahradila novou měnou – rentenmarkou. Ta byla kryta úvěry na zemědělskou a průmyslovou půdu. Její hodnotu fixně stanovili na předválečný kurz 4,2 rentenmarky za dolar.
Americká spisovatelka Pearl S. Buck,ová která v roce 1923 pobývala v Německu, napsala: „Města nikam nezmizela, domy neležely vybombardovány v troskách, oběťmi však byly miliony lidí. Ztratili majetky, úspory, byli zmateni a šokováni z inflace. Nechápali, co se jim stalo, kdo je jejich nepřítel a kdo je porazil. Ztratili sebejistotu a pocit, že si budou pány, pokud budou dostatečně tvrdě pracovat. Ztratili staré hodnoty morálky, etiky i slušnosti.“
Německo se postupně vrátilo do běžných kolejí, země však už nikdy nebyla stejná. Ztracené úspory už lidé nedostali zpět. Nálada ve společnosti se změnila a Adolf Hitler toho později brilantně využil ve svůj prospěch. Začínající nacistická strana, jejíž pokus o převrat v roce 1923 selhal, získala v příštích volbách legálně 32 křesel. Pravicová nacionalistická strana získala 106 křesel, když slíbila stoprocentní odškodnění obětem inflace a pomstu na spiklencích, kteří ji přinesli, napsal web pbs.org.
Zdroj: pbs.org. Náhledová fotografie: Bundesarchiv, Bild 183-Z1012-0330 / CC-BY-SA 3.0, CC BY-SA 3.0 de, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=5371766
