Protože Žukov byl politicky labilní a pronásledovaly ho zkušenosti ze stalinismu z minulosti, což mu ztěžovalo převzetí moci po Stalinově smrti v roce 1953.
Po slavném vítězství ve Velké vlastenecké válce (Velká vlastenecká válka/Druhá světová válka) se Žukov pomalu stával stále kritičtějším vůči Stalinovi a komunistickému režimu, což poškozovalo jeho schopnost stát se vládcem Ruska.
Částečně k tomu přispělo Stalinovo rozhodnutí zbavit Žukova vojenské funkce, vyhostit ho v roce 1946 do Oděsy a o rok později ho obvinit z rabování během bitvy o Berlín, což Zhukova přimělo k omluvě s uvedením: “Neměl jsem sbírat to nepotřebné harampádí a dávat ho do nějakého skladu.”
Poté, co byl Stalinem ponížen, začal Zhukov tajně zpochybňovat sovětský režim a komunistickou stranu – což vysvětluje, proč byl tak ochoten intrikovat proti bývalému Stalinovu nohsledovi z NKVD: Berijovi, a v červnu 1953 odsoudit stalinismus spolu s Nikitou Chruščovem a tehdejším sovětským vůdcem Georgiem Maximilianovičem Malenkem.
Díky své roli v procesu de-stalinace byl Žukov v roce 1955 Nikolajem Bulganinem jmenován ruským ministrem obrany. Hypoteticky mohl Žukov využít své role ministra obrany k tomu, aby se vyšplhal na vyšší pozice v Ústředním výboru a nakonec se stal natolik mocným, aby po Stalinově smrti převzal kontrolu nad Sovětským svazem.
Žukov však stále pronásledován ponížením, které mu sovětský režim přinesl v roce 1946, nevyužil své role v ústředním výboru k získání větší moci, ale místo toho, aby nastoloval spravedlnost. Žukov začal znovu otevírat spisy osob zatčených během velkých čistek a rehabilitovat je (což Ústřední výbor plně nepodporoval).
To přimělo Chruščova, aby donutil Žukova odejít do důchodu. Chruščov dobře věděl, kolik funkcionářů, včetně těch na nejvyšších postech, jako byl on sám, bylo zapojeno do špinavých obchodů 30. let. Očista od členů aparátu, kteří byli zapleteni do zločinů 30. let, by znamenala riziko poškození celého sovětského systému.
V roce 1957 proto nové vedení donutilo Žukova odejít do důchodu a obvinilo ho, že příliš upevnil svou moc. Tím byla zmařena jakákoli šance, že by se Žukov stal sovětským vůdcem v letech po Stalinovi.
Je třeba poznamenat, že Žukov se nikdy nechtěl stát vůdcem. Poté, co se Žukov v roce 1955 úspěšně postavil proti znovuzavedení komisařského systému, prohlásil, že armáda a vláda by měly být od sebe odděleny a že žádný důstojník by neměl řídit Sovětský svaz, stejně jako by žádný politik neměl řídit armádu.
Jinými slovy: Žukov sice mohl stát v čele Sovětského svazu po Stalinovi, nicméně o moc prostě nestál a byl příliš politicky nespolehlivý na to, aby se stal premiérem, i kdyby chtěl.
Autor: Stanislav Makovický, zdroj: hystoriatelier.com, Quora.com, Titulní obrázek: Wikimedia commons/Mil.ru
