„První polovina 20. století dala vzniknout dvěma nejznámějším totalitním režimům lidské historie. Sovětský svaz zrozený z revolučních bouří roku 1917 ve své snaze o nastolení komunistické utopie podstatně mění uspořádání ruského státu…“
…Brzy se ukáže, že za hesly o všeobecné rovnosti se skrývá snaha o absolutní koncentraci moci v rukou úzké skupiny lidí, která je doprovázena čistkami napříč celou společností a úmyslným rozpoutáním obrovských hladomorů, zahajuje autor Lukáš Trhoň svoji diplomovou práci na téma Totalitní režimy 20. století a důvody, proč k římskému právu zaujímaly negativní postoj (principy v právu), kterou obhájil na Právnické fakultě Masarykovy univerzity (obor Právo Katedra dějin státu a práva) v roce 2018.
Dále v úvodu pokračuje: Národní socialisté v Německu se dostávají k moci sice až o 16 let později, ale podobným způsobem. Propagandistická hesla nachází odezvu u demoralizovaného obyvatelstva postiženého ekonomickou krizí. Na cestě za tisíciletou Třetí říší páchají nacisté zločiny dosud nevídané. Skupiny obyvatelstva jsou na základě své víry, rasy, politického přesvědčení či fyzických dispozic perzekvovány a likvidovány.
Již v začátku rozboru autor práce nalézá podobnosti mezi totalitními režimy v Evropě, zejména v obratném využití neutěšené hospodářské a politické reality obou států, rychlém a rozhodném převzetí moci a hledání vnitřních nepřátel režimu.
Propojení německé a ruské totality 20. století
Německo navázalo na Svatou říši římskou a udržela se v něm silná tradice právní romanistiky (věda o římském právu – pozn.). V 19. století byla římskoprávní materie částečně obohacena o germánské právní instituty a toto spojení dalo vzniknout německému občanskému zákoníku z roku 1900.
Do Ruska ve středověku římské právo (právní systém starověkého Říma, který je výchozím bodem moderních právních systémů – pozn.) pronikalo skrz Byzantskou říši, a to hlavně prostřednictvím práva kanonického (soubor pravidel – kánonů – platných v určité křesťanské – katolické, pravoslavné či anglikánské – církvi – pozn.). Vzhledem k poměrné zaostalosti soudobé ruské legislativy poměrně často docházelo k inspiraci světského práva římskoprávními instituty práva kanonického. Skutečný rozmach právní romanistiky zažilo Rusko až v 19. století, kdy začalo široce přijímat evropskou kulturu, včetně kultury právní. Ruští juristé, vzdělávaní v Německu, započali práce na ruském občanském zákoníku, ale k jeho vzniku nikdy nedošlo, píše Lukáš Trhoň.
Hitlerovské myšlenky
Myšlenky Adolfa Hitlera a program NSDAP, tedy dvě východiska pro pozdější politiku Třetí říše. Ideologie nacismu měla svůj základ v silném antisemitismu a nacionalismu, které lze později najít jako motiv vzniku velké části říšských předpisů. NSDAP bojovala proti římskému právu už od svého vzniku. Považovala jej za požidovštělé a nevycházející z ducha 50 německého národa, což bylo způsobené odlišným nacistickým pojetím pramenů práva. I přes zjevný rozpor s prioritami režimu, nebylo nikdy římské právo v Německu soustavně potíráno a boj proti němu se odehrával hlavně v akademické sféře, vysvětluje autor diplomové práce.
Komunistická ideologie
Ideologicky vycházející z myšlenek Karla Marxe, komunisté římské právo neodmítali kvůli jeho obsahu, ale z principu. Považovali stát za přežitek, který brzy zanikne a právo společně s ním. Když se tyto úvahy ukázaly jako nepravdivé, římské právo se po několikaleté odmlce do ruských právních řádů vrátilo, ale i když si zachovalo svou vnější podobu, bylo pozměněno k obrazu režimu, což jej prakticky znehodnotilo.
Oba režimy mají společného mnohem více
Ukazuje, že i přes pozdější silné antipatie mají oba režimy mnoho společného nejen v přístupu k římskému právu. Dále je na příkladu dědění ukázáno, že odmítání římského práva oběma režimy nebylo motivováno čistě ideologicky, ale také praktickým rozporem s jejich zájmy.
Nacisté stavěli do centra všech svých ideologických úvah ducha německého národa, který vychází z krve a půdy a má být pramenem práva. Komunisté v duchu marxistického učení odmítali soukromé vlastnictví majetku a snažili se o co největší koncentraci moci a výrobních prostředků v rukou státu. V cestě za těmito cíli oba režimy perzekvovali své občany na základě ideologického přesvědčení nebo čistě z důvodu nepohodlnosti. Stejně tak oba režimy prosazovaly tezi, že zájem jednotlivce musí ustoupit zájmům společnosti. Římské právo, v jehož centru stojí práva jednotlivce, od kterých se následně odvozují práva společenství, bylo s těmito ideologiemi v přímém rozporu, a proto bylo odmítáno, shrnuje autor diplomové práce Lukáš Trhoň.
Zdroj: Lukáš Trhoň: Totalitní režimy 20. století a důvody, proč k římskému právu zaujímaly negativní postoj (principy v právu). Náhledová fotografie: Mert Kahveci z Unsplash: Gestapo, Istanbulské muzeum hraček, Kadıköy/Istanbul, Turecko.
