Rozmrzající půda uvolňuje prastarou nákazu, toho se vědci obávají!

Paul Hunter, profesor medicíny na Východoanglické univerzitě, který spolupracuje i se Světovou zdravotnickou organizací, řekl webu The Converstaion více o záhadných virech. Nejmladší virus, který se odborníkům podařilo oživit, byl starý 27 000 let. Nejstarší z nich – Pandoravirus – je starý přibližně 48 500 let. Jedná se o nejstarší virus, který byl kdy oživen, vysvětlil Hunter.

S pokračujícím oteplováním světa se z tajícího permafrostu uvolňují organické látky, které byly zmrzlé po tisíciletí, včetně bakterií a virů. Děsivé je, že někteří z nich jsou stále schopni se rozmnožovat.

Na výzkumu pracovala skupina vědců z Francie, Německa a Ruska. Podařilo se jim oživit 13 virů získaných ze sedmi vzorků sibiřského permafrostu. Není to poprvé, co byl ve vzorcích z permafrostu zjištěn životaschopný virus. Dřívější studie uváděly detekci pithoviru a molliviru.

V první verzi studie autoři uvádějí, že je „oprávněné uvažovat o riziku, že staré virové částice zůstanou infekční a dostanou se zpět do oběhu rozmrznutím starých vrstev zmrzlé půdy. Co tedy zatím víme o riziku těchto takzvaných „zombie virů“?

Podle profesora Paula Huntera jsou tyto starověké viry na hony vzdálené virům, které napadají dnešní savce, natož člověka.

Podle profesora je mnohem závažnějším problémem to, že při tání věčně zmrzlé půdy se mohou uvolňovat těla dávno zemřelých lidí, kteří mohli podlehnout infekčním chorobám, čímž se dávná infekce dostává zpět do světa.

Chřipkové viry mohou ve zmrzlém stavu přežít nejméně rok, ale pravděpodobně ne několik desetiletí. Problémem však mohou být bakterie. Na Sibiři se v průběhu let několikrát vyskytla ohniska antraxu (bakteriální onemocnění, které postihuje hospodářská zvířata i lidi), které postihlo soby.

Další obavou je, zda by se z rozmrzajícího permafrostu nemohly do životního prostředí dostat organismy odolné vůči antimikrobiálním látkám. Z několika studií vyplývá, že ve vzorcích z permafrostu lze detekovat geny antimikrobiální rezistence.

Jedná se o genetický materiál, který činí bakterie odolnými vůči antibiotikům a umožňuje jejich šíření z jedné bakterie na druhou. To by nemělo být překvapivé, protože mnoho takových genů se vyvinulo z půdních organismů, které vznikly ještě před érou antimikrobiálních látek, upozorňuje profesor.

zdroj: Who, National Geographic, BBC, Titulní obrázek: Pixabay.com/derwiki