Moderátor se v dnešním odpoledním televizním pořadu ptá Spice Girls, zda se daly dohromady jako Take That a další chlapecké skupiny vytvořené vlivnými hudebními manažery. Píše se rok 1996 a právě vydali svůj první singl.
„Byli jsme kamarádi,“ odpoví jednohlasně. „Znali jsme se už dřív, tančili jsme, zpívali a tehdy jsme se spřátelili. Nakonec jsme se rozhodli žít spolu.“
Mladému hledači talentů Chrisi Herbertovi musel před obrazovkou dojít dech.
Dnes se tomu jen hořce směje a hledá původní inzerát, který dal těchto pět mladých žen dohromady. Vyšlo v časopise The Stage. „Je ti 18 – 23 let a umíš zpívat a tančit? Jste společenský, přátelský, ambiciózní a nadšený?“
Pro Geri Halliwellovou, Victorii Adamsovou, Melanii Brownovou, Emmu Buntonovou a Melanii Chisholmovou to všechno platí.
Chris Herbert však nevěděl, že je v nich ještě něco, s čím ani trochu nepočítal. A zdaleka není jediný.
Třídílný dokument Spice Girls: How Girl Power Changed the World, který o nich v roce 2021 natočila produkční společnost 72 Films pro britskou veřejnoprávní televizi Channel 4, však obsahuje mnohem výživnější archivní materiál – jak po obsahové, tak po vizuální stránce.
Soukromá videa z castingů, šaten, hotelů a tiskových konferencí jsou doplněna výběrem rozhovorů z jejich bezprostředního okolí i těch, kteří si dodnes nedokážou říct jménem. Zároveň neukazují život kapely ve vzduchoprázdnu, ale jako součást mimořádně umně komponovaného filmového obrazu doby, jejíž největší slabinou rozhodně nebyla jen ultraúzká linie obočí.
Základní otázka zní: byly Spice Girls jen produktem, uměle vytvořeným strojem na vydělávání peněz v popu, nebo svou „dívčí silou“ skutečně něco ve společnosti změnily?
Chris Herbert má odpověď na jazyku. Když se ohlédne za castingovými videi z doby před 29 lety, zůstane mu to dodnes: zaujala ho sebejistota a šviháctví, s jakým přišla Melanie Brownová, půvab, který viděl ve Victorii Adamsové, hudební talent Melanie Chisholmové a rebelství Geri Halliwellové, doplněné divadelní minulostí Emmy Buntonové.
V té době byl jejich vrstevníkem, ale za ním stáli zkušení hudební manažeři ze staré školy, jeho otec Bob Herbert a Chick Murphy, kteří už věděli, jaká dřina je „založit kapelu“. Byl to však jeho nápad, aby spolu dívky začaly okamžitě žít a zjistily, jak spolu vycházejí. Napadlo ho, že založí dívčí kapelu na způsob Take That, ale že v ní bude „více ulice a uvěřitelnosti“.
No, nakonec je to tolik nevzrušilo.
Jeho plán přilákat nejlepší skladatele a producenty v oboru se mu vydařil. Na jedné straně studia je pět nadržených dívek a na druhé asi třicet mužů různého věku. „Nechceme zpívat jen o lásce, o té zpívá skoro každý,“ říká Melanie Brown.
Chris Herbert v tu chvíli nemohl tušit, co se stane, ale viděl to jasně: byl to okamžik, kdy pět donedávna zcela cizích dívek pochopilo, že všechno může být jinak. Podle nich. „Absolutně si věřili a z toho pramenila jejich superschopnost,“ říká Herbert. Ještě dnes to cítí velmi silně.
Sbalili si všechny věci do tašek, naházeli je do auta a vypadli z bytu, který měl prověřit jejich soudržnost. Mohou si vybrat nahrávací společnost, se kterou podepíší smlouvu. Sami se rozhodnou, o čem budou zpívat.
„Všichni se změníme, protože naše životy se dramaticky změní – pokud to zvládneme,“ přemýšlejí nahlas o své budoucnosti nad hranolky a kolou ve fastfoodu, kde je ještě nikdo nezná.
zdroj: The national news, stylist.co.uk, bbc.com, dennikn.sk, Titulní obrázek: Wikimedia Coomons/Ezekiel – Public domain
