Kde se vlastně vzala víra, že některé plodiny nebo potraviny přivolávají Amorovy šípy, která se už dlouho jaksi vymyká? Historie pojmu afrodiziakum sahá až k řecké bohyni Afroditě, která ztělesňovala lásku, plodnost a krásu. V touze přiblížit se tomuto ideálu ženy tehdy samozřejmě nepily kolagen ani nechodily na lifting obličeje, ale konzumovaly různé výtažky z rostlin, bylin a dokonce i jedovaté látky. Už staří Egypťané a Číňané věřili, že určité druhy potravin mají moc zažehnout vášeň a připravit nezapomenutelnou noc. Prostředky, kterými si lidé zvyšovali sexuální libido, se pochopitelně lišily v závislosti na historických obdobích a různých kulturách.
Rada babičky kořenárky?
Plodnost mužů a žen byla v každé kultuře vysoce ceněna. Různé kultury po staletí pracovaly s různými afrodiziaky. Například kořen ženšenu je známý z Dálného východu a říká se o něm, že je kořenem života a elixírem zdraví. Domorodí obyvatelé peruánských And se zase nemohou nabažit výtažků z kořenů maca. Říká se, že maca zlepšuje sexuální funkce u žen, ale pomáhá také mužům s poruchami erekce. Ne nadarmo se jí říká peruánská modrá pilulka. Silným afrodiziakem je prý také jinan dvoulaločný, který se používá především ve východní medicíně. Používá se však také ke zvýšení koncentrace, paměti a vitality ve stáří, při bolestech hlavy, břišních a střevních potížích. K zajímavým, až bizarním formám stimulace libida či sexuálního apetitu patří netopýří krev, která by se měla aplikovat na vlnu v ženském lůně, aby stimulovala její sexuální apetit. Pomůže také husí jazyk podávaný s jídlem a pitím. K posílení libida by naopak muž měl snídat míchaná holubí vejce, med a sádlo.
Jiný kraj, jiný způsob
Účinky některých potravin na lidské libido se stále zkoumají, a jak už to tak bývá, existuje tábor věřících, pochybovačů i nevěřících. Také staří Řekové viděli souvislost mezi tvarem cibule a mužským šourkem. Jedli cibuli, česnek a pórek, aby zvýšili potenci. Římané zase věřili v koňskou manu, nahnědlou nebo olivově zelenou látku, která se vytvářela v těle klisny během březosti. Lepkavá tekutina z dělohy klisny se ve starověku používala i jako nápoj lásky. Římský císař Caligula vzdával mrkvi hold. Věřil, že v sobě skrývá sílu sexuální výkonnosti, protože se podobala pohlavnímu orgánu. Afrodiziakem Jindřicha IV. byl brouk puchýřník. Je to jedno z nejznámějších afrodiziak, nazývané také španělská moucha. Jedná se však o poměrně silný jed, kterým se lze velmi snadno předávkovat. Muchomůrka španělská obsahuje kantaridin, který zvětšuje sliznice pohlavních orgánů a močových cest. Dráždí však nervový systém a předávkování může způsobit smrt. Kromě toho se ve středověku věřilo také na magickou mandragoru a chřest. Druhý jmenovaný byl v klášterech zakázán jako hříšná plodina. V nevěstincích byla naopak velmi oblíbená. Inkové prý používali larvy zvláštního motýla, který produkoval dráždivou látku, kterou používali k vypalování bradavic. V Číně se používal nápoj šan s jedovatými výměšky ropuch. Směs obohacená o bufadienolidy kromě toho, že způsobovala srdeční záchvaty, dokázala vyvolat erekci, která trvala velmi dlouho a při zvýšení dávky byla neuvěřitelně bolestivá. Drastičtější praktiky volily například Amazonky. Svým mužským zajatcům lámaly ruce nebo nohy, protože věřily, že zraněný muž je nejlepší milenec. Ve starém Rusku nakládali sušené muchomůrky červené do vodky. Na Slovensku se nejčastěji konzumovaly býčí žlázy. Býci představovali ohnivá a silná zvířata, proto muži věřili, že když snědí jejich žlázy, přejde do nich býčí síla a oheň.
Co si dnes dáme?
Je nutné i dnes používat staletími prověřené prostředky ke zvýšení sexuální touhy? Název prostředků zvyšujících sexuální sílu a touhu je odvozen od jména starořecké bohyně smyslné lásky – Afrodity. V průběhu historie se používala řada látek k obecnému i lokálnímu použití. Většina z nich byla přírodní a připravovala se z bylin nebo zvířat, ale používaly se i minerály. Používání afrodiziak má velmi dlouhou historii, používala se ve starém Egyptě, v Číně, rozšířená byla také v islámském světě. Afrodiziaka se používala také k mystickým účelům při tantrických obřadech. Ve starověkých kultovních rituálech se používaly k erotickému styku mezi chrámovými služebníky. S informacemi, které máme v současném světě k dispozici, existuje nespočet prostředků, které by nám mohly „pomoci“. Ať už se jedná o rostlinná afrodiziaka, jako je konopí, durian, mák, vinná réva, dokonce i muchovník červený nebo černý blen, nebo ovocná afrodiziaka a diziaka ze stromů a keřů, kořenící afrodiziaka a zvířecí afrodiziaka. Nemůžeme však vynechat ani moderní farmaceutické prostředky. Mezi ty nejúčinnější patří kukuřičný škrob, avokádo, podmáslí nebo rajčata, chilli papričky, ústřice, med, zázvor, skořice a samozřejmě nezapomenutelná čokoláda. Téměř celé lidstvo ji miluje pro její chuťový požitek.
Čokoláda pochází z Jižní Ameriky, kde se používala jako rituální nápoj již před více než pěti sty lety. Pili ji také náčelníci před vstupem do komnat svých vyvolených. Do Evropy ji jako nápoj lásky spolu s receptem na její přípravu přivezla drobná aztécká indiánka La Malinche, která byla zamilovaná do mořeplavce a conquistadora Ferdinanda Cortéze. Podle legendy Malinche neustále vařila pro Cortéze kakaové boby. Víno je také po tisíciletí považováno za afrodiziakum. Dodnes je jedním z nejpoužívanějších afrodiziak. Rozšiřuje cévy, prokrvuje orgány, uvolňuje psychiku. Je bohatá na polyfenoly. Odstraňuje ostych a navozuje euforickou náladu. Je však třeba dávat pozor na množství, protože větší dávky alkoholu naopak snižují sexuální výkonnost. Lidé dříve věřili, že i medovina má afrodiziakální účinky, takže ji považovali za osvědčený „nápoj lásky“. Sexuální apetit prý nejvíce povzbuzuje rozmarýnový med. Lžíce medu denně by měla být zhruba stejnou součástí vašeho jídelníčku jako denní dávka zeleniny nebo ovoce. Ale byla to údajně medovina, která dala světu líbánky.
zdroj: Redakce, Titulní obrázek: Pixabay.com/katherinebercasio
