Srovnávání se s ostatními: Motivace, nebo sebezničující přemýšlení? Jak tomu čelit?

Ztráta sebevědomí, závist, panika, deprese, pocit méněcennosti… To všechno jsou důsledky toho, že se srovnáváme s ostatními, a asi se shodneme na tom, že nejsou zrovna pozitivní. Říká se, že člověk by se s ostatními neměl porovnávat, je to totiž „cesta do pekel“. 

Personalistický web Welcometothejungle.com přidává , že taková je lidská povaha – člověk se neustále poměřuje s ostatními. Ale proč? Jednoduše je to součást „lidského vnímání a chápání světa,“ vysvětluje pracovní psycholožka a personalistka Cécile Pichonová. „Člověk pozoruje své okolí, analyzuje ho, ukládá informace a porovnává to, co zná, s tím, co je pro něj nové.“Porovnáváním s ostatními získáváme přehled a lépe si třídíme myšlenky„.

Jak zůstat objektivní

Když se budete s ostatními porovnávat, ale zůstanete objektivní, vrátí se vám ztracené sebevědomí, uklidníte se, získáte odstup a zjistíte, jak si stojíte v očích ostatních… Ale nebude to snadné

Fotka od Gettyimages

Kdy se srovnáváte s ostatními? Napoví vám Festingerova stupnice

To je základ, bez něhož se neobejdete. Nejdůležitější je jednat vědomě a získat určitý odstup. Americký sociální psycholog Leon Festinger se zabýval teorií sociálního srovnávání v 50. letech. Rozlišil tři druhy srovnávání a došel k závěru, že každý z nich vede k rozdílnému výsledku. Nejdřív je tedy potřeba identifikovat, o jaký druh srovnávání se jedná, a podle toho se zařídit.

  • Sestupné srovnávání: 

Sestupné srovnávání nastane, když se srovnáváme s někým, kdo je na tom podle nás „hůře“ než my sami nebo je v „horší“ pozici. Ačkoliv tento druh srovnávání slouží k získání perspektivy ohledně vlastního života a zvýšení sebevědomí, pravda je taková, že většinou je spíše k ničemu a může mít naopak negativní vliv na naši psychiku. Když totiž z porovnání s ostatními vyjdete lépe než ostatní, začnete mít pocit, že už se nemusíte o nic víc snažit. Navíc to ve vás může vyvolat pocit nadřazenosti, na to si dejte při jednání s kolegy pozor.

  • Horizontální srovnávání: 

V tomto případě jde o srovnávání s někým, kdo je na stejné úrovni (ve stejném postavení, se stejným vzděláním nebo ve stejném věku). Takové porovnávání může v člověku vyvolat pocit méněcennosti (oprávněně, či neoprávněně). Ale také vás může motivovat k tomu, abyste se neustále snažili o co nejlepší výkon! V tomto případě nám může kolega posloužit téměř jako zrcadlo, do kterého se díváme a snažíme se najít pět rozdílů mezi námi a druhou osobou. Co se ale stane, když je někdo ve stejném věku, ale v práci se mu daří líp? Znamená to, že má nějaké dovednosti, které já nemám? Uvědomte si, že ta druhá osoba o vás pravděpodobně přemýšlí stejně jako vy o ní.

Fotka od Gettyimages
  • Vzestupné srovnávání: 

Každý z nás si to někdy zkusil. Je to skvělý způsob, jak si snížit sebevědomí, a dlouhodobě může být celkem nebezpečné. Vzestupné srovnávání říkáme situaci, když se člověk porovnává s někým „nad“ sebou. „Takové srovnávání může vést k podceňování sebe sama a k přeceňování druhého,“ potvrzuje Cécile Pichonová. Ale i tak může z dlouhodobého hlediska zafungovat jako účinná motivace. Chce to hledat společné rysy, které máte s tou druhou osobou, a navázat s ní bližší kontakt, místo abyste se jí vyhýbali. Dopřejte tomu čas, zjistěte, jak se dostala tam, kde je, čím vším si prošla. Uvědomte si, v čem se lišíte jeden od druhého a na čem můžete sami zapracovat. Rozdílnost nemusí být vždycky na škodu. Je fajn mít v pracovním kolektivu někoho s většími zkušenostmi, znamená to, že se máte stále kam posouvat.

Sledováním druhých získáváme přehled o situaci, víme, jak si sami stojíme. Ale nemusí to být ani zdravé, ani bezpečné. Když se vám podaří získat nad tím kontrolu, může porovnávání posloužit jako skvělý zdroj motivace. Vaším nejtěžším protivníkem jste vždycky vy sami, takže je to všechno zase jen na vás.

Zdroj: www.welcometothejungle.com. Náhledová fotografie: Gettyimages