„Máte nudný život? Začněte sázet, zbohatněte a dejte svému životu nový smysl. Dokonce vám dáme štědrý obnos peněz na sázení zdarma, a i když prohrajete, vrátíme vám váš vklad.“
To je poselství, které vysílá mnoho televizních reklam na sportovní sázení napříč téměř všemi sázkovými kancelářemi v zemi, některé méně, jiné více. Hranice mezi zábavou a závislostí však může být tenká, uvádí svůj obsáhlý a zajímavý článek Jana Sedláková pro slovenský Dennik N.
„Dlouhá léta se stávalo, že fotbalový víkend byl zajímavý a vzrušující právě tehdy, když jsem měl něco vsazeno. Nebylo to kvůli penězům, ale kvůli vzrušení,“ popisuje Tomáš, který měl problémy se závislostí a stále splácí dluh, který mu vznikl před deseti lety. (Tomáš není jeho pravé jméno; redakce Deniku N jeho identitu zná, ale kvůli citlivosti tématu ji neuvádí).
Sázkové kanceláře finančně podporují slovenský sport, sponzorují ligy nebo konkrétní sportovce. S touto podporou je však spojeno dilema: pomáhá sázení sportu, nebo mu škodí? A co to dělá sázejícím?
Rozhodnutí fotbalové Premier League, že od sezony 2026/2027 už hráči nebudou moci mít na přední straně dresu logo sázkové kanceláře, je celkem jasným důkazem, že si uvědomují, že sázení je společenský problém, uvádí do problematiky autorka článku Jana Sedláková.
Trenér velšského klubu Swansea City Russell Martin zákaz uvítal. „Když mi bylo osm let, museli jsme se odstěhovat z našeho domu, protože ho můj otec, závislý na sázení, prohrál. Odstěhovali jsme se a bydleli naproti sázkové kanceláři, což bylo skvělé pro tátu, ale ne pro nás,“ řekl Martin BBC.
Pocit mužství: Výhra je jako orgasmus
Podle Sedlákové při sázení často paradoxně nejsou výhry tím, co lidi drží nad vodou, ale prohry. „Člověk se snaží vymazat předchozí prohry. Je to fenomén near miss, tedy téměř prohra, je to pocit, že to bylo o fous, a když se člověk příště víc snaží, tak uspěje,“ vysvětluje Lukáš Blinka z Ústavu psychologického výzkumu Masarykovy univerzity v Brně, autor knihy Online závislosti.
Terapeut Josef Šedivý v rozhovoru pro český Deník N představil zkušenost sázejícího trochu jinak. „Mnohonásobné orgasmy, říkají klienti. A právě výhra je to nejhorší, co se sázkaři může stát. Slepé sázky. Odcházejí z herny – respektive vypínají mobilní telefony – s tím, že vyhráli pět tisíc korun, jsou šťastní. Ale vůbec nepřemýšlejí o tom, že když začínali, měli deset tisíc.“
Blinka dodává, že sázení a intenzivní sportovní zážitky umožňují únik od skutečných problémů nebo nepříjemných emocí a nálad. „Je tu také sociální aspekt – být součástí komunity nebo skupiny přátel. Ale nepodceňoval bych ani genderový prvek. Pro některé muže je sázení spojeno s určitým pocitem mužnosti,“ vysvětluje.
Česko má (neveselé) statistiky
Podle Souhrnné zprávy o závislostech v České republice za rok 2021 si v kamenných provozovnách vsadilo odhadem 5 až 15 procent Čechů starších 15 let a 3 až 17 procent na internetu. To samozřejmě neznamená, že jsou závislí všichni. Odhaduje se, že závislostí je ohroženo 10 až 20 procent sázejících. Slovensko takové statistiky nemá, podotýká Sedláková.
Pokud však budeme předpokládat, že jsou přibližně stejné jako v České republice, mohlo by být na Slovensku ve vysokém riziku závislosti na sportovním sázení až 50 tisíc lidí, což však neznamená, že se závislými stanou všichni. Výpočet předpokládá, že v zemi, která je dvakrát větší než Česká republika, je vysokým rizikem vzniku závislosti ohroženo 80 až 100 tisíc lidí.
Přežívání v tunelu
Závislý člověk se dostává do tunelového myšlení neboli odborným jazykem řečeno přežívání. Sázení věnuje stále více času a energie a postupně zanedbává činnosti, které mu dříve přinášely potěšení. I když dělá něco, co ho dříve bavilo, už mu to nepřináší takovou radost jako dříve.
Miroslav, který již dva roky abstinuje, vystupuje v dokumentu Gambler, kde říká, že kvůli sázení ztratil kontakt se svými blízkými. Dokument připravila iniciativa Zodpovědné hraní založená sázkovými kancelářemi. „Čím víc jsem sázel, tím víc jsem nechtěl být s nikým v kontaktu, dokonce ani s těmi, kteří mi půjčili peníze. Vymýšlel jsem si scénáře, abych se s nimi nesetkal, bál jsem se, že si řeknou, že jsem si od nich půjčil,“ řekl.
Běžná sázka jsou „jen“ dvě eura
Slovenský Denník N požádal tři největší slovenské sázkové společnosti, Niké, Tipsport a Fortunu, aby jim poskytly údaje o tom, kolik stojí průměrná sázka. Konkrétní údaje poslal deníku pouze Tipsport.
Většina lidí u nich běžně sází jen malé částky. V roce 2021 a až do března 2023 to byly přesně dvě eura na sázku, v roce 2022 to bylo 2,38 eura. (Jedná se o medián, tedy střední hodnotu sázek – pozn. red. Denniku N)
Redakce Denniku N se také dotazovala na průměrnou výši sázky – i tu ovlivňují některé velké sázky, ale není jich zdaleka tolik jako malých. Pro rok 2023, konkrétně do 23. března, to bylo 16,45 eura. Podobně tomu bylo i v Tipsportu v roce 2022, kdy činila 16,39 €. V roce 2021 to bylo 14,06 eura, přiblížila Jana Sedláková.
Na jednu stranu tento údaj ukazuje, že většina lidí nesází částky, které by měly potenciál zruinovat rodinné rozpočty. Na druhou stranu to také neznamená, že člověk, který vsadí dvě eura, nemůže být stejně závislý jako ten, kdo sází tisíce.
V rozhovoru pro Denník N abstinující gambler, který dnes vystupuje pod instagramovým profilem Gambler’s Way, uvedl, že kromě sázení velkých částek sázel i za jedno euro. „Šlo o pocit ze hry,“ řekl.
Poznámka redakce: Další pohled na sázkové hry a jejich přínosy či rizika, včetně vyjádření slavných sportovců k reklamě v sázkařském průmyslu přineseme v našich dalších článcích.
Zdroj: dennikn.sk. Náhledová fotografie: drobotdean z Freepik
