Ať už je to Francie, Španělsko nebo Itálie, mnoho turistů si uvědomuje, jak levné jsou německé supermarkety, až když jsou v zahraničí. Cena a kvalita spolu mají jen málo společného, říká odborník na supermarkety Thilo Bode.
Kemp na jihovýchodě Korsiky. Dva starší páry mluví ve švábském dialektu o tom či onom a samozřejmě o místních cenách. „Pivo za osm eur! Ledová káva stojí přes tři eura! Normální snídaně za 30 eur!“ stěžují si manželé. Dvojice se zdá být poněkud chladná: „Ano, tak to prostě je. Nikde jinde nemůžete nakupovat v supermarketu tak levně jako v Německu.“
Britská BBC si nedávno nechala vypracovat studii. Institut pro výzkum trhu Circana porovnával ceny od března 2023 u 23 typických spotřebních výrobků, jako je máslo, toaletní papír nebo zubní pasta, ve Velké Británii, Německu, Španělsku, Itálii, Francii a Nizozemsku. Výsledek: Německo je v tomto výběru nejlevnější za 55 eur. Nejvyšší ceny musí spotřebitelé zaplatit ve Francii (79 eur), následuje Španělsko a Itálie (62 eur každý), Velká Británie (60 eur) a Nizozemsko (58 eur).
Podle srovnání byly v Německu obzvláště levné mléko, jogurty, konzervované ryby, dětská výživa, cukr a sladidla, prostředky na mytí nádobí a krmivo pro zvířata. Ceny německých nudlí jsou ve srovnání s ostatními evropskými zeměmi poměrně vysoké.
Na otázku proč není snadné odpovědět. Častým argumentem jsou daně. V Německu se na většinu potravin vybírá pouze snížená sazba DPH ve výši sedmi procent (jinak 19 procent). Rozdíl není zcela jednoznačný, stěžují si kritici.
Nakupování v Německu proto bývá levnější než ve srovnatelných sousedních zemích. Je třeba si položit otázku, zda je to dobrá nebo špatná zpráva. „V době této míry inflace je vlastně dobrou zprávou, že německé supermarkety jsou tak levné,“ říká Bode. Jeho hlavním argumentem je, že cena potraviny nevypovídá téměř nic o její kvalitě. „Na jedné straně je příliš málo informací a na druhé straně jsou tyto informace často zavádějící,“ říká Bode, zakladatel organizace na ochranu spotřebitelů Foodwatch a autor knihy „The Supermarket Compass“.
Pro ilustraci aktivista hovoří o olivovém oleji. „Jak se má normální člověk dozvědět z 20 nabídek, z nichž ne všechny mají pečeť schválení („native extra“), ale stojí mezi deseti a 30 eury, která láhev je nyní vysoce kvalitní – a která není? Při nákupu jízdního kola nebo televize by byl takový nedostatek informací nemyslitelný, protože jsou známy všechny technické detaily,“ říká Bode. Několik průzkumů dokonce naznačuje, že většina spotřebitelů nedokáže posoudit kvalitu potravin vůbec.
„Moje rada je nakupovat v diskontním obchodě, pokud cena neříká nic o kvalitě,“ říká Bode. „Jídlo v diskontním obchodě není o nic horší. Diskonty však mohou nabízet produkty levněji díky menšímu sortimentu a nižším nákladům na skladování, balení a logistiku.“
zdroj: Merkur.de, Titulní obrázek: Pixabay.com/stevepb
