Proč se z některých lidí stávají psychopati? Máme to v genech, nebo nás ovlivňuje sociální prostředí?

Psychopatie je jednou z nejznámějších a nejstudovanějších poruch osobnosti. Existuje ale nějaký základní biologický důvod pro psychopatii? A pokud ano, dá se porucha vyléčit?

Lidé jsou již dlouhá léta fascinováni myšlenkou psychopatů, násilnické „psychopatické“ postavy se znovu a znovu objevují v knihách, v televizi a ve filmu. I když však lidé s psychopatickými vlastnostmi mohou představovat zvýšené riziko násilí, není to zdaleka definující rys. 

Co je psychopatie

Místo toho je psychopatie charakterizována extrémním nedostatkem empatie. Psychopati mohou být také manipulativní, okouzlující a vykořisťovatelští a mohou se chovat impulzivně a riskantně. Mohou postrádat svědomí nebo vinu a odmítají přijmout odpovědnost za své činy. 

Změny v mozku

Výzkum profesorky Essi Vidingové (která je lídrem v této oblasti výzkumu a vítězkou Royal Society Rosalind Franklin Award) naznačil, že oblasti mozku, které se podílejí na zpracování emocí, empatii a rozhodování – například amygdala, insula a ventromedial prefrontální kortex – vykazují sníženou aktivitu u lidí s psychopatickými rysy, když vidí jiné lidi v nesnázích nebo se pokoušejí poučit se z následků svých činů.

Snížená aktivita zhoršuje reakce

Narušené fungování těchto oblastí mozku má vliv na schopnost jedinců s psychopatií vytvářet spojení mezi podněty a následky, jako je ubližování jiným lidem versus strach a úzkost, kterou v důsledku toho projevují jiní, nebo špatné rozhodování versus přijímání trestu. Celkově snížená aktivita v těchto oblastech mozku zhoršuje reakce na emoční podněty a rozhodování. Klíčová otázka zní: dělají tyto odlišnosti v mozku z někoho psychopata, nebo jejich chování mění sám mozek?

„Rizikové“ děti

Děti, které vykazují nedostatek empatie, pocitu viny a mají povrchní emoce, definované jako bezcitné-neemocionální rysy, jsou vystaveny zvýšenému riziku rozvoje psychopatie v dospělosti. Tyto děti častěji vykazují protispolečenské chování, jako je šikana a agrese. Je méně pravděpodobné, že budou reagovat na společensky obohacující podněty, jako jsou veselé tváře, a také méně pravděpodobně rozpoznávají ustrašený výraz. 

Krutí adolescenti

Adolescenti s bezcitnými-neemocionálními rysy si mohou spíše užívat krutosti než laskavosti. Je také méně pravděpodobné, že navážou dlouhodobá přátelství, protože z těchto vztahů nemusí zažívat požitek. 

Adoptovaná dvojčata

Studie adoptovaných dvojčat mohou být použity ke zkoumání, jestli je toto chování více ovlivněno geny, nebo prostředím. Jednovaječná dvojčata sdílejí veškerou svou DNA, zatímco ta dvojvaječná sdílejí pouze polovinu své DNA (jako ostatní sourozenci). Je-li určitá charakteristika s větší pravděpodobností sdílena jednovaječnými dvojčaty než dvojvaječnými, naznačuje to, že genetické vlivy jsou důležité pro vysvětlení individuálních rozdílů v této charakteristice.

„Rodičovský“ vklad

Užitečné jsou také studie o adopci, protože dítě nesdílí žádnou DNA s adoptivními rodiči, ale jejich adoptivní rodiče jim zajišťují veškeré prostředí. To výzkumným pracovníkům umožňuje studovat kauzální dopad rodičovského vkladu na chování. Studie adoptovaných dvojčat naznačují, že bezcitně neemotivní rysy mají v dětství genetický základ a že protispolečenské chování ve spojení s bezcitnými a neemotivními rysy je více ovlivňováno geny než samotným antisociálním chováním. Zjištění u adoptovaných dětí však silně naznačují, že genetická zranitelnost není „osudem“, ale lze jí čelit ochrannými vlivy prostředí v rodině.

Zabránit psychopatii?

Výzkum bezcitných a neemotivních rysů a psychopatie má mnoho dopadů. V době, kdy se snažíme lépe pochopit, jak se tyto vlastnosti vyvíjejí a jak lidé s těmito rysy vidí svět kolem sebe, můžeme zásahy lépe přizpůsobit individuálním potřebám. Je jasné, že včasné zásahy do vývoje dětí s bezcitnými a neemočními rysy by mohly zabránit psychopatii v dospělosti, se všemi psychologickými a sociálními důsledky.

Zdroj: https://royalsociety.org. Náhledová fotografie: Getty Images