Podle vědců je na Zemi asi 35 míst, kde duny „zpívají“ velkolepým způsobem – vydávají hlasité, hluboké zvuky, trvající několik minut a jsou slyšitelné na vzdálenost mnoha kilometrů. Zvuk je také přirovnáván k pískání, sténání, pištění, křiku nebo štěkání. Tento jev se vyskytuje také ve Sloviňském národním parku v Polsku.
Tento národní park na seznamu UNESCO, který leží na pobřeží Baltského moře, tvoří jezera v blízkosti moře, pobřežní písečné duny a lesy. Nachází se v centrální části polského pobřeží ve správním celku Pomořské vojvodství. Jeho rozloha je 186 km². Zahrnuje Łebskou kosu, Gardeńsko-Łebskou nížinu, Morena czołowa s nejvyšším vrcholem Rowokół 115 m n. m. a řadou jezer. (zdroj: cs.wikipedia.org)
Popsaný jev je výsledkem specifických atmosférických podmínek a struktury písku, které způsobují rezonanci a vibrace, jež vedou ke vzniku zvuků. Písek musí být horký a velmi suchý, aby mohl „zpívat“. Zrnka musí mít podobnou velikost, takže písek musí být dobře roztříděn působením větru. Tvar zrn by se měl blížit kulovitému tvaru a jejich povrch by měl být zbaven prachu, nečistot a organických látek.
„Zvuky vznikají, když miliony zrnek proudí ve vrstvách jedno přes druhé při ´lavinách´ nebo sypání svahu duny. Každé zrnko v lavině vytváří při průchodu vrstvou zkapalněného písku lokalizovanou zvukovou vlnu, a když se srazí s jinými zrnky, vzniknou vibrace, které se za vhodných podmínek synchronizují,“ uvádějí vědci z polského Národního geologického ústavu – Národního výzkumného ústavu (PIG-PIB).
Existuje také další teorie týkající se tohoto jevu. Tvorba zvuků na dunách může souviset s unikajícím vzduchem, protože písek je nabalen na závětrné straně duny. „Takový zvuk se nejvíce podobá burácení. Nejčastěji k němu dochází, když je nabalování zrn vyvoláno pohybem, například chůzí po duně,“ řekl agentuře PAP doktor Szymon Ostrowski z katedry inženýrské geologie PIG-PIB.
Podmínky pro „zpěv“
Mohou tedy duny v Sloviňském národním parku „zpívat“? „Podmínka sucha je splněna pouze v tenké přípovrchové vrstvě. Teoreticky se zvuk může objevit, když je tato vrstva nabalená, ale je tenká, takže je v ní málo vzduchu a zvuk má velmi malou intenzitu. Teoreticky může zvuk vzniknout, když máme delší epizodu silného suchého větru, který dunu výrazně přemodeluje (přidá hodně písku). Pak se na takto přetíženém svahu může objevit slyšitelný tón. Na polských dunách může zvuk vzniknout, ale bude pravděpodobně příliš slabý na to, aby byl efekt efektní (a možná i slyšitelný), i když citlivý přístroj by jej zaznamenal. To znamená, že zvuk se objeví, ale je slabý,“ připustil doktor Szymon Ostrowski.
Zdůraznil však, že v parku se lze pohybovat pouze po vyznačených stezkách, které nepokrývají závětrné strany dun, ale pouze hřebeny (již zabalené), takže možnost přebalování písku odpadá. „A s objemem turistického provozu – šance najít nezpevněný závětrný svah klesá téměř k nule,“ dodal.
„Zpívající“ duny na různých místech na Zemi mohou vydávat zvuky o síle i více než 100 decibelů, což je hlasitější než většina každodenních zvuků, jako je typický městský nebo dopravní hluk (asi 80 decibelů), sekačka na trávu (asi 90 decibelů) nebo klakson auta (asi 110 decibelů).
Světoví píseční „zpěváci„
Na sociálních sítích se objevily zprávy o různých dunách, které si broukají různé melodie. „V Sand Mountain v Nevadě duny broukají melodie od nízkého B do C (60-70 Hz), dvě oktávy pod středním C klavíru. O něco výše ve stejné oktávě zpívá chilská Mar de Dunas nízké F (87 Hz). Ghord Lahmar v Maroku sténá nízké Gis (105 Hz). Duny u pobřežního města Al Ashkharah v Ománu harmonizují pomocí devíti tónů, od nízkého Fis po basové D (90-150 Hz).“ – informoval Institut PGI-PIB pro server Naukawpolsce.pl.
Zdroje: naukawpolsce.pl, cs.wikipedia.org. Náhledová fotografie: Słowiński Park Narodowy, chráněná oblast Natura 2000. Autor: AjriszZona – Own work, CC BY 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=40402450
