Jak jsme již psali v článku Zakázané informace: Jak USA i Československo pomohly přežít miliónům hladomor v sovětském Rusku, v listopadu loňského roku ruské ministerstvo kultury oznámilo, že zrušilo povolení k promítání dokumentárního filmu Golod (Hladomor) v ruských kinech.
„Zákaz našeho filmu ruskými úřady je naprosto nezákonný. Je to cenzura. Film byl určen pro kina, je škoda, že ho lidé v Rusku neuvidí na širokém plátně. Ale určitě ho vydáme a bude volně ke zhlédnutí,“ odepsal novinář Maxim Kurnikov slovenskému Denniku N.
Příčiny hladomoru a pomoc z Ameriky
Co se tedy stalo během hladomoru, který si současný ruský režim nechce připomínat? Mohli jste si přečíst v našem článku Zakázané informace: Když už lidé jedli slámu ze střech, požádal Gorkij a Lenin svět o pomoc. Dnešní Rusko to chce zapřít. Jak probíhala jedna z největších humanitárních pomocí směrem z USA a dalších zemí do Sovětského svazu přinášíme s odkazem na slovenský Dennik N:
Největší poslání společnosti ARA
Podle Denniku N nepatří Herbert Hoover k prezidentům, na které by dnes Američané vzpomínali s láskou. V Bílém domě seděl v letech 1929 až 1933 a právě během prvního roku jeho vlády došlo ke krachu na newyorské burze a nebývalé hospodářské krizi. Hoover nedokázal zastavit propad ekonomiky ani růst nezaměstnanosti a v následujících volbách tvrdě prohrál s Franklinem D. Rooseveltem.
V roce 1921 se však tento kvaker (specifická křesťanská menšina v USA) stal ministrem obchodu. Právě on stál u zrodu American Relief Authority (ARA), jejímž cílem bylo po první světové válce pomáhat evropským státům včetně Československa.
Hooverovi životopisci o něm proto napsali, že byl mužem, který do té doby zachránil nejvíce životů na světě. Možná to bylo přehnané tvrzení, ale americká ARA byla v té době nejaktivnější organizací pomáhající hladovějícím v Evropě.
Hoover byl obchodník a odpůrce komunismu. Když však Rusové požádali o pomoc pro své miliony hladovějících, rozhodl se, že ARA pomůže. Měl určité podmínky – například propuštění amerických vězňů nebo volný pohyb po Rusku – ale Rusové na ně přistoupili.
„Hoover začal během války působit v Němci okupované Belgii, kde vedl Komisi pro pomoc Belgii. Poválečná ARA působila ve střední a jihovýchodní Evropě v letech 1919-1921. Hoover tak měl organizační zázemí a zkušenosti pro misi v sovětském Rusku. I tak to byla do té doby největší operace ARA,“ říká historik Patenaude pro Dennik N.
Jako kolonie tuleňů
První zásilka potravin dorazila do ruských přístavů (Američané využívali vodní cesty, jak jen to šlo) v září 1921. Do Ruska byla přivezena kukuřice, kakao, kondenzované mléko, bílý chléb nebo cukr.
V létě 1922 ARA denně zásobovala 10 milionů Rusů. Po celé zemi vznikly tisíce vývařoven, které poskytovaly jídlo obyvatelstvu, zejména dětem. Sama organizace vyslala asi 300 amerických pracovníků, ale na distribuci pomoci zaměstnávala další desítky tisíc Rusů.
„Do té doby dávala ARA jídlo jen dětem, ale v sovětském Rusku krmili i dospělé, tak strašný tam byl hladomor. ARA také zahájila lékařské programy, což byla další aktivita, která v jiných evropských zemích nebyla,“ říká historik Patenaude.
Očkovala například ruské děti proti břišnímu tyfu, který byl mezi hladovějícími lidmi běžnou nemocí.
Pomoc ze zahraničí, která šla do Ruska, zachránila na dva roky miliony Rusů před hladomorem. „Zahraniční pomoc představovala 90 procent všech potravin, které byly poslány do hladovějících oblastí,“ řekl ruský historik Lukaševskij.
Převážnou většinu zahraniční pomoci posílali Američané. „Byla to největší humanitární operace v historii. Zabránilo to ztrátám na životech, obrovským sociálním nepokojům a dost možná i zhroucení komunistického státu,“ napsal ve své knize americký historik Douglas Smith.
Američané nebyli jediní, přidaly se i další země a vznikl Mezinárodní výbor pro pomoc Rusku, v jehož čele stál norský polárník a filantrop Fridtjof Nansen. V roce 1922 mu byla udělena Nobelova cena za mír.
Šok z reality
Mnozí američtí pracovníci ARA byli šokováni tím, co viděli v Rusku. Historik Patenaude vzpomíná, že se v 90. letech setkal s Williamem Shafrothem, který byl jedním z posledních žijících bývalých pracovníků ARA v Rusku. Od roku 1921 pracoval v oblasti kolem řeky Volhy a nakonec se stal vedoucím celé oblasti kolem Samary.
„Viděl jsem hromady těl polonahých lidí ztuhlých v těch nejgrotesknějších polohách se známkami toho, že je sežrali toulaví psi,“ řekl historik Shafroth. Vzpomínal také na návštěvu sirotčince v Kazani, kde se k sobě choulily zavšivené děti „jako kolonie tuleňů“.
„Viděl jsem vyhublé malé kostry, jejichž vyhublé obličeje a nohy jako párátka svědčily o pravdivosti zprávy, že denně umírají po tuctech,“ popsal děti, které patřily k nejhůře postiženým hladomorem.
V Rusku však byly v té době k vidění mnohem děsivější věci.
Zdroj: dennikn.sk. Náhledová fotografie: Creator:Liberman / Public Domain, Wikimedia Commons: Restaurační vůz ve vlaku se stal jídelnou pro hladovějící děti v Samaře (Kujbyšev).
