Posledním 1209. popraveným v Československu byl Slovák Štefan Svitek. Poprava se konala 8. června 1989 v Bratislavě. Devětadvacetiletý recidivista Štefan Svitek z Brezna dostal absolutní trest za to, že ubil na smrt sekerou manželku a dvě dcery.
Posledním Čechem, který si 14. ledna 1988 vyslechl trest smrti, byl Vladimír Lulek. Poprava následovala 2. února 1989. Ačkoliv bestiální čin společností zatřásl, neposloužil jako argument k udržení trestu smrti. Co se vlastně stalo?
Když se vracel opilý Lulek dva dny před Štědrým dnem 1986 domů do bytu v Předměřicích nad Labem, chybělo k jedné z nejhorších vražd jen pár minut. Po hádce zasadil na schodišti domu své ženě 36 ran nožem, pobodal sousedku Lenku Burianová a pak se zabarikádoval v bytě. Tam pobodal tři děti své ženy a nejmladší dceru, která byla jejich.
U soudu nejdříve hrál na to, že je psychicky nemocný, neprojevoval lítost, a dokonce držel hladovku. „Nevím, proč jsem tady. O tom, že bych zabil manželku a všechny děti, nic nevím. Nic jsem jim neudělal, jsou doma,“ tvrdil Lulek.
Po odsouzení k trestu smrti však povolil. „Že mě tak odsoudili podle práva, které na to mají, za to si můžu sám. Moc toho lituji. Měl jsem je všechny rád. Teď nezbývá než čekat, kdy to budu mít za sebou. Bude to pro mě jen vysvobození,“ psal rodičům.
Ve svých 33 letech si Vladimír Lulek dokázal vytvořit velmi špatnou pověst. Rodák ze Šťáhlavy byl již čtyřikrát soudně trestán a navíc chodil domů pravidelně opilý. Touha po násilí a alkohol vytvořily smrtící koktejl.
Po odsouzení k trestu smrti však povolil. „Že mě tak odsoudili podle práva, které na to mají, za to si můžu sám. Moc toho lituji. Měl jsem je všechny rád. Teď nezbývá než čekat, kdy to budu mít za sebou. Bude to pro mě jen vysvobození,“ psal rodičům.
Ve svých 33 letech si Vladimír Lulek dokázal vytvořit velmi špatnou pověst. Rodák ze Šťáhlavy byl již čtyřikrát soudně trestán a navíc chodil domů pravidelně opilý. Touha po násilí a alkohol vytvořily smrtící koktejl.
Podle vzpomínek tehdejšího člena soudního senátu Jana Šulce (62) byla trest smrti jasnou volbou. „V rámci závěrečné porady senát neprožíval srdcervoucí rozhodování. Děsivý následek a závěr znalců, že náprava je vyloučená, v podstatě neumožňovaly jiný závěr. Během procesu byl Lulek vyhublý hladovkou a kvůli slabosti jezdil k soudu na invalidním vozíku. Jediná reakce přišla až po vynesení rozsudku, kdy několikrát povzdechl.“
V posledním okamžiku života odsouzeného byli přítomni kat, dva pomocníci, ředitel věznice, soudce a lékař. Spoutaný odsouzený byl tunelem pankrácke věznice přiveden k šibenici, lékař ho zkontroloval a kat s pomocníky mu dali na krk slučku. Pod odsouzeným se pak propadla podlaha a zlomil si vaz. Kat pak odešel na panáka rumu.
Zdroj: Stcity.sk, Titulní obrázek: Pixabay.com / markusspiske
