Své cesty tropickým pralesem si často předem plánují, a navíc o tom dají vědět i ostatním členům skupiny. Táhlým voláním chtějí nalákat samice a naopak zastrašit ostatní samce. K tomuto závěru dospěli při svém výzkumu antropologové curyšské univerzity.
Toto oznamování orangutanů není žádné brblání pod vousy. Jejich výkřiky trvají až čtyři minuty a jsou slyšet na kilometr daleko. K tak mohutnému hlasu samcům pomáhají silné líce (tváře), ve kterých se po pubertě vytvářejí chrupavčité výrůstky, které zvuk zesilují.
Volání i varování
V hustých bažinatých pralesích indonéského ostrova Sumatra ohlašují orangutani své cestovní plány večer předem voláním ve směru zamýšlené cesty. Když si druhý den ráno náhodou svůj záměr rozmyslí, zakřičí si opět nově vybraným směrem. Proč to dělají? Vědci pozorovali samice, které volání musely zaslechnout, a které se v ohlášený den vydaly udaným směrem. Experti však toto „vytrubování cestovních plánů“ také hodnotí i jako varování pro slabší samce, aby se drželi stranou.
Plány do budoucna
Orangutani jsou samotáři, ale přesto mezi sebou udržují kontakty. Převážnou část života stráví na stromech. Z větví prakticky neslézají a v korunách si každý večer budují hnízda. To, že opice dokážou myslet dopředu, bylo již několikrát prokázáno, ale pouze u zvířat v zajetí. Že tuto schopnost mají i zvířata ve volné přírodě, ale dokazuje výzkum švýcarských specialistů. „Náš výzkum jasně dokazuje, že divocí orangutani nežijí pouze tady a teď, ale že si umí představit i budoucnost a dokáží komunikovat o svých plánech. V tomto smyslu jsou nám tím o kousek blíž,“ říká doktor van Schaik.
Přes hory, přes doly
Genetická studie nyní ukazuje, že populační oblasti nejsou tak izolované, jak se zdá, a že křížení se vyskytuje napříč mezi různými říčními údolími i horskými pásmy.
Čím více, tím lepší vyhlídky
Ochrana stávajících koridorů mezi těmito malými populacemi je důležitá pro zajištění přežití druhu, řekl Alexander Nater, evoluční biolog na univerzitě v Curychu a hlavní autor studie, o které informoval časopis The Journal of Heredity. „Je důležité, aby všichni orangutani sumaterští fungovali jako velká populace pro budoucí přežití,“ řekl.
Domovy jim rychle mizí
Na Sumatře už žije asi jen 6600 orangutanů, na dalším indonéském ostrově Borneu 40 až 60 tisíc, odhaduje Ian Singleton, ředitel Sumaterského programu na ochranu orangutanů. „Nejvíce jich ohrožuje úbytek životního prostředí kácením pralesa a rozšiřováním plantáží,“ vysvětluje. Problémem je, že vláda na Sumatře chce obětovat ještě více pralesů kvůli budování dolů a stavbě silnic.
Postel ve větvích
Sumaterští orangutani staví ve stromech stromů každou noc nová hnízda, ve kterých se spí. A vědci vyšplhali na stromy, aby získali vzorky srsti z opuštěných hnízd. Pomocí chlupů spolu se vzorky krve a stolice se podívali na genealogii opic.
Dcery s matkami, synové „na rajzu“
Při pohledu na mitochondriální DNA byli schopni studovat mateřskou linii orangutanů a zjistili, že samice se vždy usazují v blízkosti svých matek. Autosomální mikrosatelity (často se opakující úseky DNA zděděné od obou rodičů) odhalily více o otcovské linii. Vědci zjistili, že jsou to samci, kteří brázdí řeky a hory a páří se se samicemi mimo své místní obyvatelstvo.
Genetika jásá, ale bude problém
I když je to zdravé znamení, že samci překračují hranice a zlepšují genetickou rozmanitost, ale odlesňování je pro tento druh stálou hrozbou. Tento region je vhodný pro plantáže palmového oleje a společnosti touží využívat úrodnou zalesněnou půdu, se kterou orangutani počítají, řekl dr. Nater.
Zdroj: www.nytimes.com. Náhledová fotografie: GettyImages
